Marta – Je neděle 2. listopadu 2025. A je to zase tady! Přišel listopad a s ním tradičně Lysacup. Jak jinak strávit první listopadovou neděli, než výběhem Velkého Javorníku, hned s dvojitou porcí schodů (děti do patnácti let si dají schody pouze jednou)… Co asi dělají normální lidé?… Předpověď hlásí, že bude pěkně – poměrně teplo, bez deště. Vydáváme se s Kristiánem s předstihem ke skokanským můstkům do Frenštátu pod Radhoštěm, kde již potřinácté proběhne zahajovací ceremoniál, při kterém budou předány trikoty nejlepším běžcům a běžkyním v jednotlivých kategoriích a bude zahájen nový ročník – Lysacup 2026. Jeho součástí bude celkem šestnáct etap plus jedna speciální klasika 3v1. Již v devět hodin je zde spousta aut a další neustále přijíždějí. Pod skokanskými můstky se srocují jednotliví závodníci i celé skupinky. Vypadá to, že účast bude velká. Nejprve, jakožto zahájení ceremonie, ukáží svůj um skokani na lyžích z místního skokanského týmu. Pod můstky potkávám spoustu známých tváří. Je milé je zase vidět a prohodit s nimi pár slov… Jde se na start.
U startovního oblouku je dav. Kolem mě stojí spousta známých běžců a běžkyň. Ani jsme neslyšeli, že se odstartovalo, ale usuzujeme tak z toho, že se ten velký dav před námi dal do pohybu. Vybíháme! Tempo je docela pozvolné, předbíhání není možné, všude kolem je dav. Obvykle si cestou do kopce nepovídám… Sbíhám opatrněji než jindy, protože kotník ještě není úplně v pořádku, tak si jej nechci opět vyvrtnout. Cestou dolů jsem předbíhána. Když kolem probíhá Lucka, která se mnou tohle zahřívací kolečko absolvuje, říkám jí, že se potkáme na asfaltu. Jenže i po seběhu na cestě jsou mraky lidí. Kličkuji doprava, doleva, zase na druhou stanu… Mám co dělat, abych při té kličkované Lucku a Ondru opět doběhla. A už jsme mezi ploty pod můstky. Opět se zpomaluje, závodníci běží pomalu za sebou. A na schodech se ještě zpomalí. Schody jsou celé v obležení. Předbíhání je naprosto vyloučeno, nedá se hnout. Naštěstí je tu Lucka, tak můžeme aspoň pokecat. Ve druhém kole se dav již trošku natáhne. S Luckou jdeme bok po boku na schody. Tam využiji situaci, kličkuji a mizím vzhůru.
Nad zvoničkou předbíhám pár lidí a dobíhám Míšu, se kterou běžím – jdu, skoro až na konec prvních serpentin. Na nich potkávám Janču s Emčou z našeho týmu, které jdou dnes pěšky jako chodkyně. Říkám si, že už to do cíle není tak daleko a snažím se malinko přidat. Ještě předejdu pár lidí. Předcházím i Aleše, když v tom slyším samotného intergalaktického vládce Tondu, jak fandí. O běhu už se nedá hovořit. Avšak v cílové rovince ještě malinko vyvinu snahu o rychlejší pohyb. A už je tady ono slastné pípnutí čipu. Luďa! Vlaďka! Jsem v cíli. Bez pár vteřin o pět minut pomaleji než loni. „Krásný výkon!“ 😀 Dneska naštěstí neboduji, takže dobrý. Nahoře už čekají promrzlí fandící chodci Knotci, Kristián, Lucčin bratr, táta, sestra… zkrátka snad celý klan Sobků, Pája, Anička, David… A kdybych měla vyjmenovat všechny, tak to píšu ještě zítra.
Jak to dopadlo? Z mužů byl nejrychlejší Marek Causidis. Ten zvládl celou trasu zdolat za 39 minut a 52 sekund. Kategorii žen s přehledem ovládla Barbora Bukovjan, která do cíle dorazila na celkově šestém místě v čase 43:26 a dala jasně najevo, kdo je tady jasný favorit a ostatním běžkyním nedala možnost ani kouknout jí na záda. Prvenství v týmech patří Vinotéce u Karla. A náš tým? Kluci ve složení Jirka Kvita, Jarda Glogar, Kristián Škoda, Lojza Melnar, David Lauterbach, Ondra Černoch, Honza Knotek a Marek Jan Knotek doběhli na krásném šestém místě. Holčičí tým CK Frenštát Wonder Women ve složení Anna Slívová, Zuzana Hyvnarová, Pavlína Andršová, Melisa Lauterbachová, Marta Juríčková, Lucka Sobková, Nikola Knotek, Emma Lauterbachová a Jana Lauterbachová obsadil celkově 20. příčku, mezi ženskými týmy to byla příčka nejvyšší.
A co nás čeká dál? Příští týden se podíváme k bratrům Slovákům. Čeká nás výběh Velké Rači z Oščadnice – loňská novinka, přičemž trasa bude oproti minulému roku malinko pozměněná. Plán na další čtyři měsíce by byl, tak čip s sebou a vzhůru do hor! Běhu zdar! LysaCupu obzvlášť!