Jarda, sobota 24. ledna 2026 – S víkendem přichází na řadu další etapa z itineráře letošního LC, tentokrát se bude jednat o noční rychlostní zkoušku se startem ze Zlatníku. Díky trase přes sjezdovku se jedná o nejkratší 5 km dlouhou etapu s výškovým převýšením 682 metrů (pro úplnost – statistiky uvádějí ještě kratší etapu z Lukšince, která se však běžela pouze 2x v roce 2003). Přiznám se, že tyto etapy s “malým” převýšením nemám moc rád, letos jsem ovšem etap moc nestihl, takže jsem rád za každou příležitost jít do červených čísel. Autem jedeme ve čtyřech lidech s Lojzou, Kristiánem a Martou, proto cesta příjemně uběhne.
Na Zlatníku se po krátkém proběhnutí řadím na start spolu s dalšími 201 běžci. Podmínky se zdají být dobré, nijak moc to neklouže. Je 17:00 a Hudy uvolňuje celý natěšený balík do pohybu. Oproti jiným etapám startuji poměrně vepředu, takže na začátku sjezdovky nemusím předbíhat tolik lidí jako obvykle. Druhou stranou mince je to, že mě to nutí běžet přece jenom trochu rychleji, než by bylo optimální. Nicméně mám kolem sebe soupeře, kteří obvykle dobíhají na mé úrovni, takže věřím, že jsem v pelotonu na správné pozici. Úvodní sjezdovka je za mnou, snažím se držet svoje tempo, postupně mě ale předběhne pár soupeřů, po chvíli i Kristián – zdá se, že je zpátky na své standardní výkonnostní úrovni. Běžím za ním, nakonec ho v prudší pasáži předběhnu, on se ale drží těsně za mnou, mám trochu pocit, že ho brzdím. To se potvrdí, jakmile se sklon trochu srovná, on nasadí tempo, na jaké nemám šanci reagovat.
Jsem asi v polovině etapy, situace je stabilní, Kristián je na dohled asi 20 metrů přede mnou spolu s dalšími závodníky. Říkám si, že možná v prudší pasáži bych ho mohl docvaknout, ale vypadá to, že má dneska formu. Těsně před rovinatější částí před náběhem na závěrečnou sjezdovku se mezi nás dostává ještě Honza Stoszek. Zdá se mi ale, že mám na to trochu zrychlit, tak se dostávám zpátky před něj a trochu překvapivě se blížím ke Kristiánovi, čekal jsem, že v této rovnější pasáži mi naopak definitivně uteče. Těsně pod sjezdovkou jsem za ním. Tam už věřím, že bych ho mohl porazit. Vzpomenu si na Lojzův výrok před etapou: “Cíl je jasný – nepřejít do chůze.” a v tomto duchu se snažím dostat nahoru. Žádné světlo z čelovky indikuje, že přímo za mnou nikdo není, naopak se pomalu blížím k dalšímu běžci. Když jsem na vrcholu sjezdovky, tak ale soupeř přede mnou zrychlí, za což jsem vlastně rád – znamená to, že nebudu muset sprintovat. Do cíle tedy dobíhám s tím, že si jen hlídám záda, a s úlevou si odpípnu konec etapy. 32. místo pro mne znamená čas cca minutu za svým PB, ale nejlepší letošní umístění, což asi vypovídá o tom, kolik času dávám tréninku. Kristián dobíhá 14 vteřin za mnou, zdá se, že v dalších etapách může pomýšlet na vyšší příčky. O další minutu a půl později pak dobíhá i Lojza, který je sice nespokojený s výkonem (tatarák v 11 hodin v noci tomu asi nepomohl), přesto mu to stačí na Top 50.
Body do týmu jsme tedy při absenci lídra týmu Jirky připsali za 32. (Jarda) 34. (Kristián) a 49. místo (Lojza), což nám přineslo 12. místo. Z mužské části běželi za náš tým ještě David Lauterbach (67.) a Ondra Černoch (133.).
Ženy vybojovaly 2. místo, když bodovaly Zuzana Hyvnarová (56.), Veronika Kusá (111.) a Marta Juríčková (118.). CK Frenštát reprezentovaly ještě Lucie Sobková (119.), dále Melisa, Jana a Emma Lauterbachovy.
V mužích si své první vítězství v etapě připsal František Herman s časem 32:11, kategorii žen ovládla suverénní Barbora Macurová / Bukovjan (celkově 22., čas 37:58).