Jarda – Sobota 14. 2. 2026 patřila etapě s pořadovým číslem 14. Start měla na hrázi přehrady Šance, odkud cestou na vrchol čekala závodníky šichta dlouhá 7,1 km s převýšením 821 metrů. I když parametry na papíře nevypadají nijak náročně (v kontextu LC), díky 1,5 kilometru, kde je součet nastoupaných a sestoupaných metrů nulový, dává zbytek trasy tušit prudká stoupání.
Na dopravu do Beskydského pivovárku, kde parkujeme, využíváme služeb Michalovy automobilové flotily, která nabízí i sedmimístný “autobus” značky Ford. Trasa linky vede přes Nový Jičín, Štramberk, Kopřivnici a Příbor, mezi cestujícími je dobrá nálada, Jirkovu poznámku o tom, že by se klidně se mnou vsadil, že dneska doběhne za mnou, bereme všichni jako vtip. Zpětně viděno byla také vtipná debata o tom, že dneska nemá smysl brát boty s hroty. Já bych se cítil ve formě, pokud by mě pořád netahaly svaly z prvního atletického tréninku v životě, kterého se v úterý v Kopru zúčastnil téměř celý náš tým. Čtvrteční a páteční vyjížďky na kole po delší době nohám asi taky moc nepomohly.
Z parkoviště ke hrázi nás čekaly ještě tři kilometry v dešti. Nahoře nečekáme dlouho, je 10:00, start. Balík běžců se dává do pohybu, zas a znovu mě překvapuje, kolik lidí začátek přepaluje. Postupně se prokousávám dopředu, asi po kilometru už vidím kolem sebe známé tváře ze zápolení v závěrech etap. Za chvíli mě předbíhá Jirka, říkám si, že to určitě chtěl rozběhnout rozumně a do cíle ho neuvidím. Jaké je ale mé překvapení, když ho po pár stech metrech předbíhám! Zároveň nezvykle brzy předbíhám kolegy z práce Peťu a Míru, kteří momentálně běhají se mnou na podobné úrovni. Trať je zatím pouze mokrá, běží se mi dobře. Postupně se objevuje sníh, na rovinaté pasáži po 2 kilometrech závodu už běžíme z většiny po sněhu, občas se ale objevují ledové části, které kloužou.
Po dalších dvou kilometrech nabíháme do prudké pasáže, kde postupně led začíná hrát hlavní roli. Vidím zkušeného borce Vladana Šindelka, jak zastavuje, sedá na zem a nasazuje nesmeky. Já ho mezitím předbíhám, podaří se mi předběhnout i pár dalších běžců. Jsem v nejprudší části, led už je tak nepříjemný, že mě to dokonce donutí přejít do chůze, pro každý další krok hledám jakoukoliv oporu, kámen, holý kořen, trochu sněhového podkladu. Asi třikrát si potichu zanadávám, když mi to podklouzne. V takových podmínkách se ani nedivím, že se dostávám do červených čísel. Všechno naštěstí někdy končí, těsně před koncem prudké pasáže mě předbíhá Vladan, v mírnější části trochu odpočívám, jenže ouha – je tady další problém, rozvázaná tkanička. Nedá se nic dělat, zastavuji, náprava naštěstí proběhne rychle. Chybí 200 výškových metrů na vrchol, je tady další prudká část, jsem součástí tříčlenné skupinky, trpím na prostřední pozici. Ne moc daleko za náma slyším cvakání hůlek, tuším tam Míru, který se dotahuje, o motivaci tedy rozhodně nemám nouzi. Konečně vybíháme na asfaltku kousek pod vrcholem, i když jsem na limitu, přesto se ještě snažím zmáčknout, abych se na “rovince” dostal před borce přede mnou. Zatáčím doleva na závěr sjezdovky, chybí už jen 200 metrů, tepy i laktát letí nahoru, doufám jen, že ostatní tohle tempo bolí ještě víc. Poslední metry z posledních zbytků sil, před sebou ještě vidím Vladana, ale už je příliš daleko, abych ho doběhl. Konečně si můžu odpípnout cíl, předklon, nádech, výdech a postupně se dostat zpět do normálního stavu. Je z toho 27. místo s časem 50:16, letos druhé nejlepší umístění. Když vyhlížím týmové kolegy, tak nevěřím svým očím, když vidím dobíhat nejprve Kristiána, pak Lojzu a až za nimi Jirku. Nezbývá doufat, že než Jirkovy výsledky nahradí jeho děti, dostane se zpět na svou standardní úroveň.
Výsledky členů týmu: Jarda 27., Kristián 50., Lojza 53., Jirka 57., David 109., Michal 132., Ondra 168., mezi týmy na 9. místě.
Za ženský tým běžely: Zuzka 63., Anička 86., Marta 119., jako chodkyně Emma a Jana. Tyto výkony zajistily 2. místo mezi ženami (celkově 18.).
Etapě kralovali “ledoborec” Andrej Paulen s časem 42:13 a Denisa Uhlířová 52:01 (celkově 39. místo).