Lojza – Sobota 8. 11. 2025 a druhá etapa ročníku 2026, nás zavede za hranice k bratrům Slovákům. Na programu je etapa z Oščadnice na Velkou Raču s novinkou v podobě výstupu na horní stanici sjezdovky jménem Pretekárska. Na etapu vyrážím s Jirkou, Kristiánem a Martou. Cestou stihneme probrat spoustu důležitých témat, a tak cesta pěkně uteče. Po překročení hranic jsme všichni celkem překvapení počasím, které bylo pořadateli zajištěno na loňské Azuro a jarní teploty a realita? Déšť, déšť a déšť nebo chcete-li dážď.
Dorazíme celkem s předstihem, ale ven se nikomu nechce, a to kolem auta už se většina startujících poctivě rozcvičuje. My z auta s donucením vystupujeme cca 20 min před startem ať se alespoň trošku zahřejeme. Kousek do kopce, aby se neřeklo a pomalu zpět na start. Pod obloukem se schází 238 běžců a dalších 61 chodců už brousí trať před námi. V davu mám jen malou chvilku na probrání taktiky s Davidem Lauterbachem, protože není na co čekat, déšť neustupuje a Hudy hlásí start. Masa se dává do pohybu, naštěstí je před námi dlouhý úsek po široké cestě, takže se nikam nehrnu a běžím si své tempo a stíhám sledovat, jak se pole natahuje a elita mizí v dáli.
Po úvodní mírné pasáží přichází prudší úsek po asfaltu, který nás zavede do obydlené části. Na vrcholu slyším povzbuzení od místního pána a v zápřahu stihnu pobrat jen to, že bude seběh a odpočineme si. Pán asi neví, že dnes už není čas odpočívat ani z kopce, protože od tohoto okamžiku skončil zpevněný povrch a postupně se cesta měnila v mix kamenů, bahna a listí. A tak začalo přeskakování přes kaluže a vybírání vhodné stopy. Trasa se různě klikatila a byla hodně běžecká, v hlavě mi pořád vrtalo hlavou, kdy přijde ona zmiňovaná novinka v podobě vloženého výběhu na sjezdovku Pretekárska.
Asi v půlce etapy vybíhám z lesa a poznávám úsek z loňské etapy, na chvíli se orientuji a přichází odbočka vlevo a táhlý seběh přes rozbahněnou louku, po chvíli se svou skupinkou vbíháme do lesa, kde začíná pořádný kros. Chvíli mě baví se ještě vyhýbat bahnu, ale pak už to nemá cenu a beru to nejkratší cestou přes rozbombardovaný lesní úsek od traktorů. Měl jsem štěstí, že mi hluboké bahno nevyzulo boty. Naštěstí brzy přichází světlo na konci lesa, vidím louku a pána, který ukazuje směr kudy dále běžet a je mi jasné co bude následovat. Prudká odbočka na pravou ruku a naskytne se mi pohled, který opravdu nezahřeje na srdíčku. Sjezdovka v plné kráse a nekonečný had závodníků. Elita dokončovala výstup téhle prudké stěny a já mohl jen tiše závidět. Prvních pár metrů se dalo ještě běžet po mírnějším úseku. Když se začíná sklon zvedat, přecházím do chůze a zde si asi nejtěžší úsek celé etapy užívám. Tep mi lehce klesne a dokážu přeskakovat jednoho závodníka za druhým. V půlce sjezdovky je sklon tak prudký, že pomalu škrtám nosem o svah. Po pár minutách chůze přichází konečná stanice lanovky a zde začíná utrpení až do cíle.
Začíná závěrečný klasikářský profil. Chvíli rovina a potom nepříjemné krátké stoupání a zase jemné narovnání a vše znovu. Za každým kopečkem už doufám že bude cíl, ale cílové vlajky stále v nedohlednu. Po pár dalších protrpěných metrech slyším v dáli fandění, hurá nemůže to být už daleko. Před sebou mám na dostřel tři závodníky a v hlavě už přepočítáván, kdy vyrazit. Jakmile vidím v dáli vlaječku Lysacup, není na co čekat, shromažďuji poslední zbytky sil a vše chci napálit na posledních cca 150 m. Říkám si, teď je ten čas cíl už vidím tak pojď! První zrychlení a do cesty se mi postaví slovenský kámen, který mě pošle k zemi (kámen na Lysé by to určitě neudělal). Naštěstí instinkt vystřelil ruce vpřed, takže to odnesly jen dlaně a během sekundy jsem zpět na nohou. Stále to nebylo ztraceno. Začínám znova s lehkým naštváním a věřím ve sprint, ale další slovenský přírodní materiál je proti. Mazlavé bláto spolu s absencí vzorků na mých trailovkách mi nedovolují se rozběhnout a nabrat dostatečnou rychlost nohy mi párkrát proklouznou a brzy mi v hlavě sepne kontrolka S*r na to. A do cíle dobíhám jako spráskaný pes.
Přikládám čip a vlastně se jen otočím na patě a běžím s Jirkou k autu. Chvíli cítím zklamání, ale nakonec jsem s výkonem spokojený. V cíli beru 53. příčku. Doufal jsem, že se vlezu do první padesátky. Hold příště musím méně padat a více makat! Umístění dalších členů týmů: 21. Jiří Kvita, 28. Kristián Škoda, 78. David Lauterbach, 186. Ondřej Černoch. Ženy: 76. Zuzana Hyvnarová, 136. Lucie Sobková, 140. Marta Juríčková, 239. Emma Lauterbachová, 239. Jana Lauterbachová (chodci). Mezi týmy jsme obsadili 7. místo a ženy obsadily skvělé 2. místo. Etapu vyhrál Filip Cienciala s časem 40:29. V další etapě nás konečně přivítá Lysá, a to hned hodně náročnou etapou od Ostravického hřiště.