Dan – v sobotu 24. června 2017 jsem se vydal na svůj první půlmaraton do Olomouce, závod zařazený do prestižní série RunCzech, závod oceněný zlatou známkou IIAF. Jelikož se jednalo o první takovou masovku, tak jsem byl rád, že jsem se mohl svézt s Radkem Nitkou z Hobby Runners Vratimov a nemusel jsem řešit kde zaparkovat, jak si vyzvednout číslo, jak se zařadit do koridoru apod. Nevýhoda byla, že jsem zvyklý jezdit všude na poslední chvíli, a tak jsme se po Olomouci trajdali už od půl druhé, start závodu byl v 19:00 h. Fajně jsme pokecali, to jo, ale bylo to na mě dlouhé čekání do startu. Ale díky za tu zkušenost a společnost. No nakonec jsem stejně přišel na start tři minuty před závodem ?.
Trochu jsem měl obavy jaký startovní koridor dostanu, protože jako nováček bez předchozího výchozího času jsem mohl být taky někde vzadu a prodírat se pak davy nadržených běžců a běhen. Po prezentaci mne čekalo pozitivní zjištění, že jsem fásnul hned první koridor, a tak jsem se mohl zařadit pár míst za černochy a elitní běžce. Natrénované jsem docela měl, ale tak dlouhý závod jsem nikdy neběžel a navíc jsem podobně dlouhý trénink běžel před více než měsícem. Cíl byl zaběhnout pod 1:27:00, tajně jsem doufal i v něco lepšího. Nicméně teplota na startu nad 26°C a na rozpáleném asfaltu dávala tušit, že bude hlavní přežít ve zdraví. Nohy v týdnu taky nebyly dobré, ale cítil jsem se na druhou stranu fajn před závodem. První tři kilometry byly v pohodě v tempu pod 4:00 min/km, do 15. km to bylo ještě víceméně těsně nad 4 min, ale od 15. km jsem si docela vytrpěl a musím říct, že to bolelo… nohy jsem za sebou tahal jak Máňa Lojzu z hospody. Vzal jsem si sebou poprvé i energy gel. Když jsem viděl na 16. km 300 m do občerstvovačky, tak jsem ho po chvíli do sebe nasál (gel)… bylo to nakonec nejdelších cca 200 m v životě, byl jsem ulepený jak hmyz na mucholapce a čekal na vodu jak na smilování. Poslední dva kilometry už jsem moc ani nevnímal okolí. Nakonec jsem doběhl cílem v čase 1:28:57, ale byl jsem spokojen! Celkové 121. místo z více jak 6 200 běžců nebylo zlé.
Po závodě jsem byl fakt docela hotový a vůbec neměl pomyšlení na další půlmaraton. Prozatím mne to zatím pořád drží, ale už vzadu někde visí, že do toho půjdu asi někdy znovu. Ale to až příští rok případně… Každopádně půlmaraton v Olomouci byl zatím největší běžecký zážitek, atmosféra a organizace úžasná. Ty davy lidí kolem trati co Vás ženou dopředu, kapely podél trati, občerstvovačky na každém 3. kilometru, co chvíli sprchy u tratě, lidé sedící v hospůdkách, děti co si chtějí plácnout, babky s hadicí podél cesty, lidé posedávající a fandící u svých domů… prostě zážitek na celý život… proto ostatně taky běhám…
První červencovou sobotu jsem se pak zúčastnil Pepa běhu v Lichnově, kde jsem byl i vloni a závod se mi líbil. Na start 6 km závodu se postavilo 23 mužů a 19 žen. Vyběhli jsme vepředu čtyři, pak jsme se v prvních vlnkách procedili na dva. Pak jsem uhnul doleva, ale kolega křikl doprava, to už byl pár metrů přede mnou, následoval seběh a výběh do prudkého kopce (první čtyři kilometry byly zvlněné s převýšením 150 m), tam mi došlo a byl jsem rád, že si držím druhé místo. To jsem nakonec udržel i do cíle (čas 24:51). Vyhrál mladý šestnáctiletý Davis Špaček z rožnovského běžkařského oddílu, hezky mu to pelášilo. Součástí byl závod na 16 km, ale ten bych nedal, chci se nyní soustředit na kratší tratě a trochu zase zrychlit. Příjemné bylo setkání se Zbyňkem Raškou, naším zakladatelem oddílu, který si přijel zazávodit ze Zlína.