Kristián - Tak už jsem poznal svůj limit. Sobota 6.2.2010 mi dala opravdu zabrat, ale pěkně popořádku.
Spolu se Zbyňkem a fotografem Františkem jsem se vydal na start 14. etapy letošního Lysa Cupu, která byla okořeněna vloženou soutěží 3 v 1, tedy nahoru, dolů a ještě jednou nahoru. V Ostravici jsme se setkali i s Patrikem a Mírou, kteří zase jednou vyměnili běžky za běžecké boty a přijeli si potrénovat a zazávodit. A tak jsme do boje prodloužené etapy vyrazili ve čtyřech.
Po zkušenostech z loňska jsem se při prvním výběhu šetřil a tento výběh si celkem užíval. Ne že bych se vůbec nezadýchal, to zas ne, ale oproti mé poslední účasti se startem od hotelu Bezruč to byla příjemná změna. Z našeho klubu byl nahoře první Zbyňa (celkově 21.), za ním Míra (31.), potom dlouho nic, až na 71. místě já a na 90. místě Patrik.
Před startem jsem si vypracoval plán na dosažení celkového času 2:20. První výběh za hodinu, seběh za půl hodiny a druhý výběh/výšlap, který je kratší než první, za 50 minut. První část jsem zvládl za 59 minut a seběh přesně za půl hodiny, to mi tedy vyšlo, ale pak...
Už při cestě dolů po severní sjezdovce se kolem mě prohnal jeden ze soupeřů. To mě však nechalo klidným, protože jsem s tím celkem počítal. Dolů mi to jde ještě hůř než nahoru. Nad hangem mě dostihl i Patrik a skluzavku k hotelu Bezruč jsme absolvovali „v těsném kontaktu", a to hlavně se zemí. Až jsem měl strach o své kalhoty. Potom nás čekala občerstvovačka a hlavně druhý výstup na Lysou. Když se profil začal zvedat, cítil jsem se dobře a dokonce jsem získal zpět pozice ztracené při seběhu. Potom se však kolem prohnal Vlastík Klapka, který vypadal, jako by běžel poprvé... tedy poprvé nahoru. To mi moc nepomohlo a navíc jsem začal cítit křeče, a tak se běh postupně měnil v chůzi. Nad Lukšincem přišla totální krize a nepomohla ani šleha ani povzbuzování Jany Ševčíkové, která mě zde dostihla.Kvůli křečím jsem se musel na chvíli úplně zastavit. Předběhl mě Patrik a několik dalších závodníků. Teď už jsem chtěl jenom dojít nahoru. K chatě jsem nakonec dorazil v čase 2:30, cíl jsem si tedy nesplnil, i tak to bylo ale o 7 minut lepší než loni.
Úplně jiné pocity musel mít při druhém výběhu Míra, který skončil na skvělém 10. místě. Zbyněk neztratil mnoho a doběhl na 15. místě. Patrikovi to letos nějak nesedlo a skončil 43. a já se protrápil na 46. místo. Ještě dlouho mi trvalo, než jsem se trochu vzpamatoval. Naštěstí se o mě postarali Raškovi, a tak jsem nakonec dorazil domů ve zdraví. Ale příště už OPRAVDU nejdu, i když mám hodně co zlepšovat...
Klasickou etapu vyhrál Tomáš Čer (MADT Sport Klapka) a opět ukrojil kousek z náskoku Vladana Šindelka. Na dlouhé trati byl nejlepší Stanislav Najvert (Fialové kobry). Nejlepší ženou klasické etapy byla Tamara Stonová (Fialové kobry) a na dlouhé Jana Ševčíková (Bike One). V týmech zvítězili Olympáci a upevnili si průběžné vedení.

Zbyněk - předešlá 13. „visalajská" etapa Lysa cupu mě pravdu vysála a nezvykle dlouho ještě během celého týdne jsem se z tohoto zážitku, tedy spíše lýtka dávala dohromady.
Vložený závod Lysa cupu Long Race 3 in1, který se běžel v rámci 14. etapy LC, je ale velká výzva a také vzpomínky na mou loňskou premiérovou účast nebyly špatné, a tak jsem zde nemohl chybět. První část, klasickou etapu z Ostravice jsem absolvoval v čase 51:30 na cca 22. místě jak jinak než na max a v závěru ještě trochu vice. Takže mi to v cíli chvíli trvalo, než jsem odevzdal svůj lísteček. Po krátičkém vydechnutí jsem dle plánu pokračoval v rámci 3 in1 směrem k severní sjezdovce, kterou jsem shrncoval dolů ani nevím jak, protože jsem musel mít odhadem pořád tak 10 tepů nad maximem. Jen jsem si stihl všimnout, jak se kolem mě přehnal Dan Šták, který to jak jsem zjistil později vytáhl až na 3. místo. Kupodivu jsem v seběhu spíše předbíhal, asi proto, že unavené nohy nešlo zastavit a řítil jsem se tak přes Malchor dolů až k hotelu Petra Bezruče. Hang jsem sjel bravurně, za ty roky běhání na Lysou vypilovanou technikou jízdy na monoski lyži (s levou nohou pod zadkem a s pravou vpředu usměrňující směr a rychlost) a pospíchal dale k občerstvovačce pod hotelem (mezičas 1h 12 minut). Po posilnění jsem na průběžném cca 10. místě pospíchal rovinatějším úsekem trati ke Korýtku. Zde jsem podruhé začal šplhat na Lysou horu, což se projevilo tak, že mi okamžitě zatuhly komplet nohy a závod se tak pro mne od té chvíle změnil spíše na turistiku po horách. Nad hospodou U Veličků mě předběhl Mira a pomaličku odcupital v dál. Cestou k vrcholu přes Lukšinec jsem ještě pár míst ztratil a v čase 2 h 7 minut 35 vteřin jsem po cca 16,5 km s 1735 m převýšení a 798 m klesání dorazil do cíle u chaty.
Stejný čas jako loni mě krátce potěšil, než jsem si uvědomil, že loni jsem hang obíhal naokolo. Ale nevadí, na to vše konečné 15. místo je pro mě celkem úspěch.
Loňské ideální podmínky se téměř opakovaly, jen mráz vystřídala teplota kolem 0 °C a na vlhkém udupaném sněhu to místy klouzalo. Také během závodu se oblačná obloha vyčasila a nabízely se tak hezké výhledy do údolí, které přišly vhod i při sestupu zpět do Ostravice, který byl díky únavě poněkud náročnější než obvykle.

Fotky 3 in 1 z bufetu