Vystartovalo se deset minut po deváté do úvodního okruh v okolí Frenštátu, který není tak náročný, ale s tím, že se jede v početném balíku, nebylo o pády nouze. Jednomu se nevyhnul náš závodník Láďa Lysek a odváží si komplikovanou zlomeninu klíční kosti. Po tomto stresujícím úvodu, se „konečně" vyrazilo do kopců a tím prvým byly Pustevny, které balík protřídily a pro krátkou trať to byl i cíl závodu. Při výjezdu na Soláň jsem se bohužel neudržel v pětičlenném balíku, který po chvíli dojel i špici závodu a jel jsem si své tempo. Po sjezdu z Kasáren jsem se spojil s dalším závodníkem a do Bilé jsme už dojížděli ve třech. Závěrečný 40-ti kilometrový úsek nás dojela další početná skupina. O tom, kdo má nejvíce sil rozhodl Smrček a já byl bohužel mezi prvýma, který neudržel nasazené tempo a myslel jsem, že přišla moje poslední minuta. Nakonec jsem to zvládl a do cíle jsem dorazil celkově na 18. a v mé kategorii na 7. místě. Druhým zástupcem našeho klubu na dlouhé trati byl Patrik Chýlek, který dojel na 57. celkově a 25. v kategorii. Na dlouhé trati zvítězil v čase 5:33:14, až ve spurtu, Jakub SVOBODA (CK Kolokrám-Svijany) těsně před Tomáše ČEREM (BASSO) a nadělili mi tímto skoro 23 minut. V tomto teplém počasí jsem se nevyhnul křečím, na které normálně netrpím, ale pomohly mi jakési ampule, kterými mě vybavil Patrik.

Letos musím pochválit pořadatele, jak se zajištěnou tratí a křižovatkami, tak občerstvovačkami na místech, kde byly nejvíce třeba. Vodu nám podávali známí i neznámí lidé, za což všem díky. Jsem prošitý jak deka, ale upřímně už se těším na příští neděli, kdy se jede další silniční maraton, i když trochu kratší „Železný drak", který má cíl na Pradědu!

Jana - V pátek jsem se těšila z Brna domů, jelikož jsem věděla, že mne bude v sobotu čekat pro mne asi nejtěžší závod sezóny a to silniční Beskyd Tour v kratším podání, trasa 80km. Cestou domů jsem si zajela do Trojanovic na Ráztoku pro startovní číslo, kde mi bylo přidělené hezké číslo 601. V sobotu ráno jsem cítila, že mne nějak začínají bolet nohy. To už jsem věděla, že to asi nebude zrovna nejlepší tento závod. Ovšem neodradilo mne to od toho startovat. Auto jsem si nechala na Ráztoce a vyrazila na kole na start do Frenštátu na náměstí. Zatím tam od nás z týmu nebyl nikdo, ale po chvíli jsme se začli scházet. Přijel Andy, Kristián, Mira s rodinkou a také František, který si nás vyfotil. Později ještě dorazil Láďa Lysek a Patrik. Start byl posunut na 9:10 a s Kristiánem jsme se postavili někde do prostředku startovního pole, jelikož jsme to nechtěli přepísknout hned od začátku někde vepředu. Kristián se pro tento závod ujmul role mého domestika. Po startu se to postupně rozjelo a začalo se startovní pole trhat. Mne hlavní balík urval už mezi Tichou a Kozlovicemi a bylo mi jasné, že to bude bolet při každém kopci. A také, že bolelo. Při stoupání na Hukvaldy se mi jelo už trochu lépe, ale věděla jsem, že to nesmím přehánět jinak to bude blbé. Kristián mi pořád říkal, hlavně se šetřit na Štramberk, ale to jsem věděla, že kopec ve Štramberku pro mne nebude ještě takový problém jako závěrečné stoupání do Pusteven. Oba jsme se s Kristiánem těšili na rovinu z Příbora do Závišic, jenže bohužel byla celá v protivětru, takže si Kristián moc na špici neodpočinul. Stoupání ve Štramberku opravdu nebylo takové hrozné, myslela jsem si, že bude horší. Přeci jenom jsme byli na nějakém 47.km závodu. V kopci za Štramberkem nás čekal taťka a podal nám bidony s pitím a vodou, abychom měli co dále pít. Poté jsme celkem v pohodě projeli Závišicemi, Veřovicemi a Bordovicemi a z Frenštátu už se začalo pomalu stoupat na Ráztoku a od tama na Pustevny. Na Ráztoce už jsem se těšila, že bude konec. Ale málem to byl můj konec. Hned na začátku stoupání jsem cítila, že křeče v nohou nejsou daleko a že si musím dát pozor. Nakonec se mi je podařilo utlumit, ale bohužel 500m před cílem jsem opět zacítila křeče úplně na krajíčku, takže jsem se snažila soustředit na cokoli jiného, jen nemyslet na to, že mne může každou sekundu chytnout. Nakonec jsme s Kristiánem bok bo boku dojeli do cíle, kde jsem se asi 15 minut vzpamatovávala a poté až začala normálně komunikovat. Nabrali jsme si na Pustevnách pití a vyrazili pomalu dolů na Ráztoku zjistit, jak jsme s Kristiánem splnili úkol, zda se nám to podařilo dojet na bednu v mé kategorii. A podařilo, byla jsem nakonec třetí. Za toto umístění ovšem musím poděkovat Kristiánovi, jelikož bych to bez něj nezvládla. Hodně mi pomohl a tahal, abych si skupinky nemusela dojíždet sama. A když už jsme dojeli nějakou skupinku a vypadalo to, že se táhnem pomalu tak za to vzal a tahal. Nemohla jsem si vybrat lepšího domestika na tento závod :). Kristián dojel na 41. místě v kategorii, ale jenom kvůli toho, že jel se mnou. Jinak by určitě dojel někde na předních pozicích. Vyhrála Kristína Obručová (Cyklosport Chropyně KTM) a mezi muži vyhrál Lukáš Tomášek (Ekol elite tt team). Příští rok bych se chtěla opět zúčastnit, ale budu muset pořádně trénovat. Viděla jsem, že to není ono, když má člověk najetých nějakých 1800 km.

výsledky silničního Beskyd Touru