Kristián – v sobotu 14. května jsem se zúčastnil přerovského Mamuta. Ze tří silničních tras jsem stejně jako loni zvolil tu nejkratší na 83 km. Od startu jsem se držel pěkně na čele pelotonu a kontroloval dění, i když ono vlastně nebylo moc co kontrolovat, žádný z pokusů o únik nebyl příliš přesvědčivý. Pád dvou závodníků na mokrých kostkách v Bystřici trochu natáhl peloton a následující kopec jej o něco zmenšil. Potom se na čele začali hromadit závodníci PeMapu Přerov a já na konci jejich vláčku pozorně sledoval, co se bude dít. Čekal jsem nějaký nástup, ale místo toho přišel kolotoč do táhlého kopce s mírným bočním větrem, který velmi efektivně rozložil peloton. Na čele nás zbylo 16, z toho 5 lidí z přerovského týmu. Několik pokusů o únik bylo neúspěšných, ale v jednom ze stoupání jsem si všiml, že se většina Přerováků dost trápí, a tak jsem to hned v dalším vyzkoušel trochu rozjet. Skupina se rozdělila a vepředu z nich zbyl jen jeden, ale na vršku kopce nikdo nechtěl střídat, a tak se to zase sjelo. Ve chvíli, kdy přišel nástup, který se později ukázal jako rozhodující, jsem zrovna bojoval s křečí v lýtku a byl jsem rád, že jsem uvisel na konci skupiny, natož abych se přidal do úniku. Věděl jsem, že s tím už nic nenadělám a tak jsem se snažil šetřit síly na závěr. Se štěstím jsem přežil všechny další nástupy a ve spurtu o druhé místo, při kterém jsem se pro křeče neodvážil zvednout ze sedla, jsem se doploužil pro celkově 6. a v kategorii nepříliš populární 4. místo. Krátkou trasu vyhrál Petr Oravec (CK Kudrna – PeMap Přerov) s půlminutovým náskokem před naší skupinou.
