21-mad

Memoriál Aloise Dohnala 2021

Aleš – sobota 12. 6. 2021 – Po roce se v městysu Suchdol nad Odrou konal závod silničních cyklistů – Memoriál Aloise Dohnala. Letos se kvůli opravám silnic nemohlo jet na loňské trati přes Jestřábí a Fulnek, ale závodilo se na tradičním okruhu přes Veselí a Pohoř. Po zkušenostech z let minulých, kdy jsem ve sjezdech vždy ztratil mnoho pozic, jsem se do Suchdolu vydal již pátek a trať jsem si cvičně projel (každý sjezd 2x).
V sobotu 12.6. v 9:30 nás stálo na startu 45 v kategoriích A+B. Modré blesky reprezentovali Pepa Dužík, Stančas a moje maličkost Aleš Haltof v kategorii B a snad i Martin Dluhý v kategorii A. Toho ale závodit nikdo neviděl :-) Po startu na nás čekal rovinatý úsek, jelo se pohodovým tempem, takže byla možnost prohodit pár slov se soupeři. Byl to ale klid před bouří, která přišla hned v úvodním výjezdu na Veselí… Parametry kopce jsou 3,5 km délka a 6,1 % stoupání. Na čelo pelotonu si přijel Martin Helcel z cyklotýmu Havířov a až na vrchol stoupání udržoval konstantní velmi vysoké tempo. Proběhla selekce a první slabé kusy z pelotonu odpadly hned po několika málo kilometrech v závodě a neužily si tak jízdu v balíku. Toto bohužel postihlo i našeho borce Stančase. Všichni ti, kteří se udrželi, jeli na hraně a všechny to pořádně zaštípalo. Mělo to ale jednu výhodu – nikdo neměl snahu nastupovat… Kopec jsme vyjeli za 9:28 minut a bylo na to potřeba v mém případě rovných 400 wattů. Snažil jsem se být co nejvíce na čele, abych se pak ve sjezdu moc nepropadl dozadu. Toto se mi podařilo a kopec jsem přejel na druhém místě hned za Martinem Helcelem. Sjezd jsem také zvládnul a pak už nás čekal průjezd centrem Oder směrem ke druhému stoupání. Bylo to stoupání na Pohoř a mělo délku 2,5 km s průměrným sklonem 7,3 %. Aby se neopakovalo utrpení z prvního kopce, tak jsem si spolu s Tomášem Čerem přijel na čelo a na Pohoř jsme vyjeli v rozumném a konstantním tempu. Trvalo nám to 8:26 minuty na 369 wattech. Kousek před vrcholem stoupání jsme měli připraveného Pavla Kotase, který nám podával bidony, za což mu patří velký dík!!! Sjezdem z Pohoře jsme se vrátili zpátky do Suchdolu a najeli jsme do druhého okruhu. Na rovinatém úseku se začalo nastupovat. Všechny nástupy ale byly pokryty. Až Tomáš Čer byl úspěšný a vzdálil se ostatním. Napadlo mě, že by to mohlo slavit úspěch a vyrazil jsem za ním. Rychle jsme si vybudovali asi 200 m náskok. Jeli jsme společně asi 1,5 km, ale náskok již nenarůstal. Na čele pelotonu byli seřazeni borci z týmu Forman Cinelli a ti nás více odjet nenechali. Proto jsme raději svěsili nohy a nechali se opět pohltit pelotonem. To už jsme byli v nájezdu do stoupání na Veselí s pořadovým číslem II. První polovina kopce, kdy jeli na čele stále závodníci Formanu, byla docela v pohodě, i když se jelo poměrně svižně. To ale evidentně bylo málo pro aktivního Martina Helcela, který si dojel na čelo a opět přitopil pod kotlem. Přilepil jsem se mu na zadní kolo a jel jsem za ním jako v tranzu. Šla mi pára z uší a na garminu bylo znovu 400 wattů a víc. S vypětím všech sil jsem se ho udržel a ačkoliv nemám sjezdy moc v oblibě, tak tentokrát jsem se na sjezd těšil, až si konečně trochu orazím. Průjezd Odrami byl bezproblémový, a tak jsme dnes již podruhé začali stoupat na Pohoř. Tento okamžik si pro svůj rozhodující útok vybral neúnavný Martin Helcel. Nástup to byl velmi razantní a hned se nám začal vzdalovat. Peloton se začal trhat jako trhací kalendář. Několik jezdců se k Martinovi dotáhlo a vytvořili tak vedoucí skupinu. S malým odstupem jela druhá skupinka, ve které jsem byl i já. Pomalu mi ale ubývalo sil, a tak jsem se postupně procedil do další skupinky jezdců. Tam už bylo tempo snesitelné. V tomto rozdílovém stoupání jsme se oddělili i já s Pepou. Do té doby bezchybný Pepa začal v závodě poprvé ztrácet. Přes vrcholek Pohoře jsme se přehoupli do již závěrečného okruhu, který jsem absolvoval společně s Jardou Glogarem, Zdeňkem Petříkem a jedním polským závodníkem. Až na Poláka, který nám zkoušel neustále nastupovat, jsme vzorně spolupracovali a blížili se k cíli. Bohužel nevydrželo počasí a v momentě, kdy jsme naposled překonávali kopec do Veselí, začalo pršet. Sjezd byl tedy na mokru, a tak jsem neriskoval a nechal jsem odjet Jardu Glogara, který je místní a zdejší serpentiny velmi dobře zná. Do cílového výjezdu na Pohoř jsem jel ve dvojici společně se Zdeňkem. Na horizontu mi Zdeněk nastoupil. Už jsem neměl vůli se dále mačkat, tak jsem na jeho nástup nereagoval a do cíle jsem v pořádném dešti dorazil osamoceně.
Závod to byl velmi těžký a spravedlivý, měl všechno, co má pořádný závod mít a i když to místy dost bolelo, tak jsem si to náramně užil! Teď se už těším na příští sobotu, kdy je v plánu výjezd na Pustevny.

Foto

Výsledky