20-mistr-galy

Mistrovství na historickém kole

Příběh o tom, jak se Galy mistrem republiky v jízdě na historickém kole jednoho krásného dne stal.
Elegant spolek Ostrava i pres všecky letošní všeobecné peripetie pořadatelů jakýchkoliv akci dokázal o víkendu 22. 8. 2020 nabitém cyklistikou (bike Silesia, MČR Elite, bike Čeladná) uskutečnit založení nové tradice napodobující slavné italské Eroica historické jízdy cyklistů v retro stylu. Navíc tuto akci okořenili možností zabojovat o titul ve třech věkových a dvou délkových kategoriích. Přiznám se, že moje euforie při květnovém přihlašovaní na dlouhou trasu mě 3 dny před startem definitivně opustila a nahrazena byla odvahou a touhou po dobrodružství :) Takže popořádku. Účastnici dlouhé i krátké trasy museli ráno absolvovat technickou přejímku stvrzující, že rez na kole není falešná a letopočet stroje není mladší ročníku 1990. Zodpovědně jsem si nachystal a dlouho zajížděl italského veterána s rodokmenem a rokem výroby 1980.
Již o sedmé ranní se v Hradci nad Moravicí měli na startu seřadit borci pro jízdu na dlouhé trati a téměř bychom to i stihli nebýt pohostinnosti pořadatele s ranní kávičkou, koláčky, čajem i mocnými lektvary. Naše odvážná skupina postupně vykrystalizovala do pětice odvážlivců z nichž dokonce jeden zcela vyčníval a to Honza z Náchoda na meziválečném stroji bez převodů a dokonale vystajlovaný :) Pak jsme tam měli ještě druhého Honzu na krásném Bianchi, 2 Liberečáky kupodivu ne na Libertách nýbrž to na Koga-Myiata krasavcích sedlaných Martinem a Alešem. No a za Moravu jsem tam byl Já na Colnagu jak jinak že?
Inu vydali jsme se ranní rosou na první 80kilometrový okruh přes Melč, Lublice, Kružberk, Vítkov, Fulnek, Bílovec, Jakubčovice do Hradce nad Moravicí. Opravdu romantická trasa po vedlejších cestách to byla, avšak už na dvacátém kilometru nás zastavil bufet, kde nás Honza na svém superstroji bez přehazovačky po pár minutách dojel. Hlad moc nebyl, jelikož předstartovní procedury byly vskutku výživné, a tak jsme šlápli do pedálů, zatáhli řemínky a uháněli v družném hovoru a rozumným tempem dále. Bílovec umožnil doplněni všeho potřebného a jelikož už teplo dost vysálo naše bidony i svaly tak jsme obsadili kavárnu na náměstí :) No a hrdina dne Honza na svém Mamutu nebo jak se ten jeho pekelný stroj jmenuje tak ten nás opět po pár minutách dojel čímž naši morálku citelně narušil a zvažovali jsme co děláme špatně 😀 Vrátili jsme půllitry a nedočkavě vyhlíželi závěr prvního okruhu, který skrýval měřený usek, na jehož trati se má rozhodnout o vítězi mistrovské časovky, ale to až za dalších 80 km jízdy po stejném okruhu. No vskutku mistrovské dílo připravili naši drazí pořadatelé a převody nestačily nikomu. Parádní stojka mezi Jakubčovicemi a Bohučovicemi nám odpojila dolní od horní čelisti a jazyk padl někam na přední galusku :O Nicméně technikou šněrovaní z leva do prava jsme zdárně zdolali i tuto stěnu a s vyhlídkou na Jeseníky vlevo a Beskydy napravo jsme sklouzli do Hradce. Po první rundě a téměř 4hodinové jízdě jsme uvítali možnost zastávky v místě startu kde se stoly kupodivu stále prohýbaly pod jídlem a napojí. Celkem jsem kvitoval, že jsme propásli odjezd pelotonu v 11 hodin coby účastníků kratší distance. Aspoň nám nezavazeli a mohli jsme obsadit křesílka a krmítka :) Nicméně sportovní svědomí a touha to dokončit nás opět vrátila do sedel, avšak ne už Honzu, který předvedl neskutečný výkon když absolvoval celou trasu téměř zároveň s námi. Odjíždějíce jsme pouze zahlédli jak je v obležení děvčat, která jej motivovala vším možným aby ještě pokračoval… těžko říct jestli mu bylo co závidět 😀 Naše kompaktní 4ka už ukrajovala kopec za kopcem a hledala vhodné místo ke koupaní, jelikož jsem shledal krajně důležité si den užít na plno a vrátit svalům svěžest z chladivého rána. Tak se i stalo a za prvním bufetem jsme hópli do Moravice a udělali jsme náramně dobře :) Mistrovství republiky i s koupáním jen tak někde člověk nezažije 😀 S pány v naší skupince jsme se již znali dobře a začali jsme si pomáhat a řešit drobné zádrhele. Tu vrzající šaltr, hlaďák a podobné, aniž bychom si nechali kazit úžasný den v super partě na nádherných strojích. Překvapivě jsme při druhém okruhu vnímali krajinu úplně jinak a druhý pobyt v bufetu na náměstí v Bílovci jsme si patřičně užili když už ho tam pro nás zřídili :) Kde se vzal tu se vzal nějaký nadšenec s Polskou vlaječkou na stroji z období kdy světové války ještě nečíslovali. Zabloudilec Lukasz ve stylovém svetříku procestoval něco navíc a vrátil se do Bílovce na trasu. Před náma byla zkouška zbytku sil a odhodlání v podobě časovky na 15 km v kopcovitém terénu včetně oné stěny. Po pár pivech a limonádách už jsem nabyl dojmu, že není na co čekat a těšil se na závodění :) do dresu jsem si nacpal ještě pivko v plechu abych to měl v cíli čím zapít. Za Bíloveckým špitálem byly startovní boxy, a ještě jsme museli samozřejmě vypustiti přebytečné tekutiny a hurá na trasu. Pro jistotu jsem se ještě vrátil a dal si kilometr na rozhýbání abych v kopci za startem nevytuhl jak windowsy 😀 Zařadil jsem 54×21 a rozhodl se jako vždy jet furt na velkou :). Postupně jsem kluky dojel a kopeček za kopečkem vyhlížel tu hrůznou stojku. Byla tam furt a v ní pešky šlapal vedle svého předpotopního stroje i Lukasz ve svetříku. S převodama už jsem byl dávno v koncích, a tak jsem zvolil techniku nikoliv šněrovací nýbrž to lámací, takže jsem ve stoje ohýbal kliky i pedály co to šlo. Pak už zbýval jen jeden menší berg, za kterým byl cíl úseku. Pochválil jsem se za to, že jsem pivo z dresu cestou nezahodil a mohl si ho s kamarádama vychutnat :) V tom ale problém, nikdo nevěděl kde je Aleš na své stihačce japonské značky Koga… záhada nabrala reálných rozměrů a bylo jasné, že zabloudil i když jsme tomu veřiti za nic nechtěli. Pořadatel vyhlásil pátraní a my sjeli v družném hovoru do cíle kde už swingová kapela hrála na plno a cyklistů se všude válelo o poznaní více nežli ráno :) Pořadatelé nás zmerčili a už nás vlekli ke stánku s vínem a dobrotami. Najednou jsme pochopili, že se to podařilo a dorazil i Aleš, který si dal nějakou tu porci kilometrů navíc :) Všude plno lidí, krásných kol, kamarádů a fanoušků. Únava už neměla šanci. Až sama obloha přerušila všecko to křepčení a kvůli pár kapkám se vše přesunulo do sálu. Parádně se ochladilo a došlo i na vytoužený gulášek a čepované pivko. Naše 4členná parta ukázala všem, že se dlouhé trasy báli zbytečně a následné vyhlášení mistrovského klání završilo příjemnou akci uspořádanou s citem a smyslem pro věc. S ubývajícím endorfinem jsem vyhledal sprchy a udělal jsem ze sebe zase člověka v civilu.
Z opravdu posledních sil jsem se s kamarádama a nutno říct že velmi nerad, rozloučil a jel domů za rodinkou, která mi držela pěsti a jsem ji vděčný, že jsem si to tak naplno mohl užít.
Kdo tam nebyl může tu atmosféru zkusit zažít za rok a kdo chce může prohlížet fotky pořadatele na jeho FB stránkách a nebo ještě lépe fotky i videa od našeho družstva zde.