OLYMPUS DIGITAL CAMERA

O cenu Krnova 2019

Aleš – V neděli 19.5. se konal již pátý závod Slezského poháru, tentokrát se soupeřilo v Krnově. Naše barvy nebyly zastoupeny zrovna v hojném počtu, v kategorii D závodil Mirek Kopřiva a v Béčku jsme byli dva – Aleš Haltof a Martin Stančík. Počasí bylo ideální, svítilo sluníčko a bylo lehce nad 20 stupňů. Ani vítr moc nezlobil. Závod startoval na krásném krnovském náměstí a po pár kilometrech nás směroval na  okruh, který jsme měli objet 4x, Mirek v Déčku 3x. Okruh je poměrně náročný a zároveň spravedlivý ke všem závodníkům. Jsou na něm dva kopce, jeden táhlý ze Zátoru měří 3 km (119 m převýšení a 4 %) a druhý z Lichnova, který je ještě o chlup delší (3,2 km, úvodní stojka 0,8 km a la 7,8% a pak vlnky). Sjezdy naštěstí nejsou záludné a nebezpečné. Říkal jsem si, že by mi takový profil mohl sedět, tak jsem se do Krnova těšil.
Po slavnostním startu na náměstí jsme vyrazili vstříc závodnímu okruhu. Byl jsem překvapen, jak ostře se hned od začátku jede… Zatím se ale početné startovní pole drželo pohromadě a nikdo se nepokoušel o únik. Na rovině jsme drželi rychlost 40 km/h a stálo mě to úsilí 166 wattů, když jsem byl schovaný v balíku. Když jsme přijeli do Zátoru k prvnímu kopci, tak se jelo poměrně svižně i do stoupání – tady jsem si musel příšlápnout na 6:50 minut na 339 wattů a kopec jsme vyjeli průměrem 27,9 km/h. Kupodivu se početný balík držel dál pohromadě. Následoval sjezd, pak chvíli po rovině a pak již druhý kopec. Úvodní nejprudší část jsme vyjeli za 2:19 minuty průměrem 20,4 km/h a potřeboval jsem na to 409 wattů. Po vyjetí zbývajících terénních vln jsme opět klesali dolů ke krnovskému letišti a najeli jsme už do druhého okruhu. Balík se pořád držel pohromadě a na čele se začalo nastupovat. Tyto útoky byly sice vždy pokryty ale aktivita vepředu byla dál patrná.

V jednu chvíli ujela skupina jezdců včetně našeho borce Marťase. Já jsem byl v tu chvíli v pelotonu asi v 5. řadě a nebylo možné se k nim dostat. Začínal jsem být frustrovaný, že nebudu v úniku dne, kde jsem nechtěl chybět. Naštěstí ale peloton zrychlil a skupinu jezdců jsme dojeli. Bylo to pro mě varování a od té chvíle jsem se již držel více vepředu, abych mohl příště lépe reagovat. A vyplatilo se – hned vzápětí začali závodníci z čela balíku opět ujíždět a já jsem tento nástup tentokrát již zachytil a byl jsem mezi nimi. Po chvilce jsme vytvořili skupinu 11 závodníků, ve které byly nejvíce zastoupeny barvy Forman Cinelli. Pomalu jsem se rozkoukával, s kým to vlastně jedu. A byla to opravdu vybraná společnost těch nejlepších borců – byli to třeba Jakub Bittner, Tomáš Bucháček nebo Lukáš Heinrich z Formanu, Tomáš Čer, Tomáš Drozd, Jiří Hradil a další. Od této chvíle ale “skončila sranda “ a v mém podání začala totální cyklistika. Jel jsem od teď opravdu naplno. Kupříkladu rovinka, kterou jsme v prvním okruhu jeli v balíku průměrem 40 km/h jsme teď v úniku prolétli rychlostí 46,2 km/h a moje watty rázem ukázaly hodnotu 345… Celý druhý okruh jsme zvládli o 1:20 rychleji, než ten úvodní, ale zároveň bylo třeba přišlápnout si o 60 wattů více. Spolupráce v naší skupině byla velmi dobrá, rozjeli jsme kolotoč a všichni pravidelně střídali. Tepově jsem na to byl jen o málo lépe, než kdybych jel časovku… Motivace udržet se v elitní skupině byla ale veliká. Závod rychle ubíhal a zanedlouho jsme vjížděli už do posledního okruhu. Sil už moc nebylo a to se mělo teprve začít závodit. V nájezdu do předposledního kopce mě potkala nepříjemnost – z ruky mi vypadl bidon na silnici, ani jsem se nestihl napít. Když jsme přejížděli vrchol kopce, tak se už začínalo nastupovat. Přede mnou se vytvořila díra, kterou bylo třeba zalepit. Do cíle bylo ještě dost daleko a nechtěl jsem jet osamoceně. Jel jsem teda naplno i ve sjezdu a snažil se dojet závodníky vepředu. Nevím proč, ale jezdci za mnou najednou nechtěli střídat, i když jsem loktem mával jako o život. Ještě jsem se naposled zmáčknul a naštěstí se povedlo je docvaknout. Po krátkém úseku po rovině, jsme přijeli pod poslední kopec, kde se ihned nastupovalo znovu a velmi razantně. Tento nástup definitivně roztrhal naši skupinu. Bohužel jsem už neměl sílu reagovat a jel jsem osamoceně do cíle. Když jsem se ohlédl dozadu, viděl jsem, že kousek za mnou jedou 2 jezdci z Formanu. Snažil jsem se jet tak, aby mě nedostihli. Už to naštěstí nebylo daleko a i když mě už všechno bolelo, tak jsem uhájil 4 místo v kategorii. Byl to letos můj nejtěžší závod, ale domů jsem odjížděl spokojený z předvedeného výkonu.

Statistika závodu:
102,8 km – délka závodu, 1138 m nastoupáno
39,4 km/h – průměrná rychlost
171 – průměrné tepy
264 wattů – průměrný výkon, 304 wattů – normalizovaný výkon

Foto

Výsledky