Martin Stančík – Neděle 28.4.2019 – Po volném víkendu pokračoval Slezský pohár druhým závodem. Oddíl cyklistiky TJ Sigma Hranice pořádal tradiční dostaveníčko v Olšovci. Na zvlněný okruh ve tvaru trojúhelníku dlouhý 6,3 km dorazilo za náš oddíl těchto sedm statečných: za ženy Nikola Marková (Maková panenka), seniory čekatele v kategorii D zastoupil Miro Kopřiva (Kopr), teenagery v juniorech Filip Kahánek (zatím bez přezdívky, ale podruhé v závodech řešil technické problémy, tak mě zatím napadá třeba Smolař/Klikař. Ale to mu určitě nezůstane.) a muže v nejlepších letech zastupovali – Roman Jurečka (Ňuňu) v céčku, Martin Stančík (otesánek) a Aleš Haltof (indiánským jménem Dvasuky) v Bé a Roman Galatík (Gali) v elitní kat. A. Spolu s námi dorazila z podbeskydí zima a mrholení. Nikolu a Kopra čekalo celkem 8 okruhů, tedy 51 km a při našem příjezdu na místo činu již poctivě šlapali…na silnici samozřejmě!!! My ostatní jsme startovali po dojezdu jejich kategorií, tak nás čekal klasický rituálek…pozdravit, zaplatit, zaprezentovat, podepsat, převléct, nachystat, vyloučit (snídani na toalety), rozjet a na start. I přes nevlídné počasí si uzavřenou trať (alespoň v protisměru) přijelo projet slušné množství závodníků. Společný start kategorií A+B+C+Junioři vytvořil početný peloton 113-ti koní. Po loňské zkušenosti, kdy pořadatelé pustili C+Juniory tři minuty po nás, jsem doufal, že se historie bude opakovat, leč marně…pár slov pořadatele a rozhodčích a 3,2,1 start a pomežilina! Hned od začátku se jelo svižně a v tolika lidech hodně nervózně. Dopředu jsem se po nevhodné pozici na startu dostával těžko, tak mě čekala uprostřed balíku klasická cukatůra. Brzda, plyn, před zatáčkou zápach spáleného korku, zas to rychle rozjet a nenechat se někým sundat. Dvě, tři kola jsem protrpěl, pak naštěstí hlava přepnula do závodního režimu a už jsem relativně fungoval a začal po očku sledovat dění v pelotonu. Povětrnostní podmínky, proti loňsku, nenahrávaly dělení balíku na větru a tak byl peloton, až na pár nešťastníků pohromadě. Jedním z nich po pár kolech náš Filip, kterého jsem zahlédl u krajnice už jen v roli fanouška. Netočil se mu pedál a s jednou nohou to dál nešlo. Na to ještě nemá výkonnost 🙂 Další problém řešil Galík, zatím ideálně zabudovaný na špici, kdy mu před ním jedoucí jezdec neukázal ostrůvek. Křáp, pár sprostých slov a Gali na chodníku. Naštěstí ve vertikální pozici, bez defektu, tak si nás hned zase dojel. Ten na to výkonnost už má. Já, Aleš a Ňuník jsme byli mezitím zabudováni v balíku. O tempo se starali jezdci z Forman Cinelli a někdy v sedmém kole po sjezdu a ostré levotočivé zatáčce zvýšili aktivitu a odpárali pár lidí. Mezi nimi byl i Ňuňu, který podcenil pozici před zatáčkou a i když nás měl kousek na dohled, už se nedotáhl. Já jsem si musel taky příšlápnout, abych neodpadl a pravé stehno přišla navštívit kamarádka křeč. O pár kilometrů později dorazila i její kolegyně a usadila se pro změnu v noze levé. Peloton trochu prořídl, ale stále zůstávalo pohromadě kolem 70 borců. V 11. kole závod končil pro kategorii C a juniorů, což při průjezdu jejich cílem způsobilo trochu zmatky. Nás ostatní čekala ještě tři kola do cíle. Zbylo nás asi 40 jezdců, tak se v balíčku hned lépe dýchalo. Tempo zůstávalo stále ostré. I přes to se v předposledním průjezdu Olšovcem utvořila menší skupinka s malým náskokem. Z našich barev v ní nikdo nebyl, tak jsem zkusil štěstí a jal se borce dojet. Ani jsem ale nezapadl do háku a byli jsme zase pohromadě. Vše směřovalo k závěrečnému spurtu. Zalitoval jsem nad plýtváním sil v předposledním kole a snažil se proplížit do čela. Ovšem tým Formanů rozjel spurt dost brzy a hodně rychle. Na takové obrázky jsem zvyklý jen z televize a tak jsem nechápavě sledoval, jak se mi borci vzdalují. Cílem jsem projel se ztrátou šesti vteřin na vítěze, což stačilo na 9. místo v kategorii B. Galík dorazil hned za mnou a vyjel v těžké konkurenci 12. místo v Áčku. A Aleš si do spurtu vybral špatnou stranu, kde závodníci před ním svěsili nohy a musel skoro zastavit. To ho odsunulo na 13. místo v Béčku. Za cílem jsem počkal, až mě doběhnou plíce a s Galíkem jel za trest další kolo. Prý na vyjetí 🙂 A jak dopadli ostatní členové našeho družstva? Nikoleta – zle odstartovala a celý závod jela jako časovku jednotlivců. 50 km jak na olympiádě. 12. místo v ženách. Mira Kopr – také mu hlavní pole odjelo, ale aspoň dojel ve skupince osmi lidí. 17. v D. Roman Jurečka – po taktickém zaváhání uprostřed závodu mu hlavní balík odjel a bylo z toho 16. místo v kategorii C. A naše želízko v ohni Filip Kahánek musel pro technické potíže po čtyřech kolech odstoupit. Snad už si všechnu smůlu vybral a za dva týdny v Petřvaldě ukáže, zač je toho loket.
