Ruda – Krátce představím závod: maraton horských kol v kopcích Nízkého Jeseníku. Start a cíl je v Ostravě-Porubě. Závod samotný vede převážně v lesích v okolí Pusté Polomi. Různorodý podklad, šotolinové lesní cesty, blátivé stezky, polní cesty, asfalt, kamení.
Jedu letos poprvé za nejstarší pány a je to můj bajkový vrchol sezóny, tak si musím dát záležet. Na rozjetí volím 14 dnů předem Chřibskou 50. Testuju výkonnost, kolo, jídlo, pití, oblečení, taktiku atd. Krásné počasí, super organizace, zázemí výstaviště v Kroměříži. Chválím. Samotná trať je rychlá, technicky jednoduchá, v koncovém singltreku hravá. Několik táhlých stoupání mě dost vysílilo a v závěru odpadám. Přidávají se technické problémy, které pramení z únavy, a bum, řetěz je dole i z nepadacího převodníku. Dojíždím bez pádu na 6. místě v kategorii z asi 25 borců. Fotku bych dal, ale nikde jsem se nenašel.
Zpět k Porubajku. Prezentaci řeším už v pátek. Budu mít před samotným závodem klid a je to pro mě příjemné rozjetí 55 km na silničce. U stánku kupuju nějaké Power Bar tyčinky a hned organismus sytím cukrem. Jeli jste někdy přes Porubu na kole? Bludiště samo o sobě a do toho povinnost používat cyklostezky. No děs.
Start je v 10:00 na „kruháči“ na Hlavní třídě. Oblečení volím nahoře dlouhý, dole 3/4. V jednom bidonu mám čistou vodu, ve druhém ionťák. Power Bar tyčinku a 4 cukry. Na občerstvovačkách nechci zastavovat. Vepředu Schwalbe Rocket Ron (1,8 barů), vzadu Racing Ralf (2,2 barů). To se nakonec ukázalo jako moc. Optimální by bylo o 0,2 méně.
Startujeme. Nad hlavami nám bzučí dron. Možná budu na videu. Začátek samozřejmě asfalt. Lidi kolem trochu blázní. Dávám pozor, abych se do něčeho nepřimotal. Povedlo se. Nájezd do terénu. Nepříjemně se ve stoupání propadám pořadím. Ve sjezdu Ro Ro skvěle drží zvolenou stopu. Usadil jsem se ve skupince, která jede pro mě vyhovující tempo. Za Krásným Polem najíždím na sjezdovku, špatně řadím a musím potupně tlačit. Další část závodu je rychlá, ale dost drncavá. První občerstvovačka, nezastavuju, půlka tyčinky, zapíjím vodou. Závod se láme do druhé poloviny v Nové Sedlici. Následuje druhé ze tří sice krátkých, ale brutálních stoupání. Jedu převod 32×40 rychlostí 3 km/h. Ještě jedno podobné stoupání, potom bahnité úseky, zápich, padám. Potom mi ještě padá řetěz bez zjevné příčiny. Nejhorší mám za sebou a před sebou Pustou Polom. Druhá občerstvovačka. Zase nezastavuju. Přehazuju bidony a teď piju ionťák. Výrazně se oteplilo a něco jsem už vypotil. Průšvih je, že se zde spojují dvě trasy, takže se ocitám mezi slabšími borci. A je to docela tlačenice. Zbývající technické pasáže jsou tím pádem zablokované. Normálně místy stojím ve frontě.
Prostor mám zase až poslední kilometr na asfaltu. Ještě si zašpurtuju, viz foto, a je tu cíl v čase 3:02 hod. O 9 minut lépe než vloni. Spokojenost. Umyju bajka, dám tyčinku Regener (zítra je přece SPAC), pojím oběd a jdu se mrknout na výsledky: 3. místo v kategorii. Sláva!
