SPAC 09 – Tour de Javorový

Lukáš – Byla krásná neděle 18. června 2017 a bělomodrá parta si udělala výlet na Javorový vrch kousek od Třince. Vyjíždělo se časně z raná, už v 7:00 h jsem měl sraz s Ňuníkem, přičemž musel opět zkousnout akademickou čtvrthodinku a něco po sedmé jsme razili směr FM, kde jsme vtáhli do peletonu další závodníky – Chocholouška, Zdeňka Krůpu a samozřejmě našeho sportovního ředitele Beňa. Jeli jsme v lehkém tempíčku, neboť nás sportovní ředitel škrtil již ze začátku nástupy Stančase, který byl nadopovaný z předešlého dne květákovými placičkami. Všichni se tedy vyhýbali i situacím, kdy museli být za Stančasem v háku. Navíc jsme museli celou cestu tam a zpět trpět pohled na obnaženou zadnici ve tvaru srdíčka, každopádně s pár úsměvnými momenty během cesty jsme zdárně dorazili na místo startu. Při registraci jsme dostali číslo od pořadatele k upevnění na řídítkách místo klasického SPAC čísla a pomalu jsme se připravovali ke startu. Dále jsme dostali lísteček jako poukaz na občerstvení po závodě, což ne všichni plně využili a někteří toho z našeho týmu zneužili – bude popsáno dále v článku. Nastal čas po 10:00 h a byl zahájen start hlavního závodu. V naší skupině byli kadeti, muži A a B. Vyrazilo se klasicky v relativně ostrém tempíčku, ze začátku po rovince a postupem času se profil trati zvedal, ale nijak moc patrně. Jelo se asi první dva kilometry po krásné asfaltce, přičemž všichni relativně zdatní jezdci se drželi v balíku až do příjezdu k osudným popelnicím. To byl snad jasný milník, kde se ukázalo, zdali na to máme nabouchané plíce nebo jsme zralí k hospitalizaci v protikuřáckém sanatoriu. Od toho momentu se balík začal trhat jak škubánky se strouhankou a jen nadopovaná hovada dokázala držet tempo s těmi papírovými jezdci na špici. Já již při prvních pár metrech stoupání začal sýpat jak astmatik při záchvatu, ale těch par minut dřiny se dalo tak nějak přežít. Celkově bych stoupání hodnotil jako trošku strmější Pustevny, jen poslední kilometr byl stojka jakou by mohl závidět každý impotent po překlenutí padesátky. Každopádně jsem byl velice rád, když jsem projel cílovou čáru a mohl jsem rozdýchat kyslíkový deficit, což mi trvalo skoro hodinu. Poté jsme sjeli zpět na místo startu, kde jsem si dal nejprve za svůj lísteček klobásečku s křenem a pak se se mnou ještě slitoval Stančas, který byl přejezený ještě z uzeného a květákových placiček z předešlého dne. Na tento druhý lísteček jsem si vyzvedl koláčky, o které jsem se poctivě rozdělil – 3 jsem snědl já a jeden jsem dal Martinovi Dluhému za poskytnutí azylu pro můj batoh. Po této lehčí svačince jsem převzal batůžek a pádili jsme zpátky na bajku do svých vesniček střediskových. Na cestě zpět se nám záhadně ztratil náš sportovní ředitel, který se utrhl z háku, ale ve FM nás po desetiminutovém čekání sjel přímo u svého bydliště, já jsem mezitím dokázal vytáhnout další svačinu, abych měl energii na těch posledních asi 15 kilometrů. Počasí nám během celého dne vyšlo skvěle, takže bych na závěr hodnotil devíti body z desíti, jeden bod strhávám za časovou prodlevu při čekání na vrácení zavazadel od kamaráda Martina Dluhého. ?

Výsledky

Foto