19-orlova

SPAC – O cenu města Orlová 2019

Aleš – V sobotu 11. 5. 2019 se konal již 3. závod Slezského poháru: O cenu města Orlová. Závod se odehrával na 10ti kilometrovém, kopcovitém, silničním okruhu mezi Orlovou a Petřvaldem. Z týmu Continental Frenštát se zúčastnili Miroslav Kopřiva (kat D), Nikola Marková (kat Ž), Roman Jurečka (kat C), Filip Kahánek (kat M) a v kategoriích A+B již tradiční trio Roman Galatík, Martin Stančík a Aleš Haltof. Počasí tentokrát vyšlo přímo ideálně, bylo slunečno s teplotou okolo 20 stupňů.
Do Petřvaldu jsem dorazil lehce později, ale díky týmové podpoře za strany Marťase, jsem hned po zaparkování dostal do ruky čip a nemusel jsem tak běžet na prezentaci. Po chvilce okolo nás projel Galy, který v rámci rozjetí na závod, jel na kole už z domu a jelikož měl defekt, tak se musel vracet zpátky domů pro své ultra vysoké Zippy 808. Bylo už poměrně dost hodin, tak jsem taky vyrazil trochu se zahřát. Zatím, co jsem se rozjížděl, tak na závodní trati vrcholil souboj kategorií D, E a Ž. Pomalu se blížila 11. hodina, už bylo potřeba se chystat na start. Byli jsme všichni seřazení a připraveni vyrazit, ale pořád se čekalo na pořadatele, který by nás odstartoval. Čekání se protáhlo skoro na 20 minut, a tak nám rozhodčí pak oznámila, že z důvodu zpoždění startu nám závod zkrátí z plánovaných 10 okruhů a 100 km na 9 okruhů a 90 km.
Po krátké prezenci jsme konečně vyrazili do boje. Hned vzápětí se z hlavního pole oddělila trojice jezdců. Měl jsem dnes sice v plánu se závodu aktivně účastnit a naskočit do případného úniku, ale tohle mi přišlo až příliš brzy, a tak jsem zůstal v balíku. Peloton dnes nejel zrovna plynule a díky neustálým nástupům se pořád zrychlovalo, jak se ty nástupy pokrývaly. Takový styl závodění mi osobně moc nesedí a stojí velké množství sil. Vždy po chvilce zdánlivého klidu bylo potřeba na půl minuty až minutu (a někdy i déle) pořádně přišlápnout a nenechat si balík odjet. Poměrně aktivní byl v tomto směru i Galy – až jsem si v jednu chvíli říkal, co tam na té špici tak blbne… Jen mimochodem, ty jeho Zippy při jízdě krásně hučely a kdykoliv byl poblíž, tak jsem díky tomu o něm přesně věděl. Závod hezky ubíhal a v balíku jsme byli všichni 3 pevně zabudovaní. V 7. kole se ale začaly dít věci: v kopci k sídlišti razantně nastoupili závodníci na špici a do té doby kompaktní balík se poprvé nadělil. Naneštěstí byla celá trojice Continentalu ve druhé polovině a bylo třeba dotahovat. Od této chvíle se jel doraz. V naší skupince pronásledovatelů byli kromě nás 3 ještě Zdeněk Petřík, Ondřej Fierla, jeden z polských závodníků a top jezdec Tomáš Čer. Uniknuvší skupina byla stále na dohled, ale k naší  smůle se jely bomby i vepředu, a tak jsme se přibližovali jen pomalu a ne a ne se docvaknout. V jednu chvíli jsme ztráceli asi jen 50 metrů a v ten moment se zvedl Tomáš Čer a dojel si v pohodě do balíku jako by se nechumelilo. My, normální smrtelníci, jsme pokračovali ve stíhací jízdě a pravidelně jsme se střídali na špici. Pořád se jel doraz. Když jsem občas kouknul na garmina, tak i z kopce jsem na špici jel více než 300 watů a po rovině pak něco mezi 400-500 watů. Dřina se nám ale nakonec vyplatila a v předposledním kole pod kopcem jsme balík konečně dojeli. Vzápětí se ale stalo to nejhorší, co se mohlo stát. A sice to, že se vepředu opět začalo závodit. Bylo mi jasné, že na toto zrychlení už nenajdu odpověď. Předchozí stíhací jízda mi sebrala spoustu sil, které teď chyběly. Na úpatí kopce jsem nechal za sebou Galyho se Stančasem a z posledních sil jsem se škrábal nahoru. Cestou jsem ještě předjel pár odpadlíků a vytvořil jsem skupinku spolu se Zdeňkem Petříkem a Michalem Hradilem. Spolupracovali jsme, ale byli jsme už unavení a závodníci vepředu se nám postupně vzdalovali. Všechno mě už hodně bolelo, hlava nechtěla jet a tepy jsem měl už asi 15 minut vkuse někde na 180 za minutu. V posledním kole jsem si v nájezdu do kopce musel z naší skupinky vystoupit, nezbývaly mi už žádné síly. Na kopec jsem se vyplazil na nějakých 340 watech a asi o 20 sekund pomaleji než v předchozím kole (jen pro zajímavost: nejrychlejší jízda do kopce byla ve druhém okruhu a bylo to na 530 watech a o 31 sekund rychlejší.) Michal se Zdeňkem jeli asi 150 metrů přede mnou, ale neměl jsem na to, abych je dojel. Docela mě to štvalo, protože stejně jako já, jedou oba v kategorii B a budou tak brát více bodů než já. Do cíle jsem tedy dorazil osamocen na 8 místě v kategorii. Bylo to náročné, ale krásné a těším se už na příští závod!

Moje statistika závodu:
85,5 km – délka závodu
39,1 km/h– průměrná rychlost
164 – průměrné tepy
244 w – průměrný výkon, 317 w – normalizovaný výkon

Výsledky

Foto