bohumin 5

Vítězství v Bohumíně a 2. místo ve Studénce

Dan – Jak již bývá zvykem, napíšu o pár běžeckých závodech.

V pátek 6.10.2017 jsem se vydal na druhý ročník závodu Sportcent RUN v Bohumíně. Vloni jsem skončil v kategorii druhý, letos jsem nevěděl co se bude dít, páč jsem šel do závodu z plného tréninku (ve středu těžší trénink na dráze). Nicméně nohy v pátek vypadaly celkem v pohodě tak jsem šel na závod bo hlavně to mám za humny a závod se mi vloni hodně líbil. Trať doznala lehce změny a měřila nakonec 4,6 km (místo avizované pětky). Od startu to bylo rychlé, první kilák za nějakých 3:25 min/km. Ale držel jsem se zuby nehty. Běželo nás pět, pak loňský vítěz se nějak podezřele držel v závěsu za vodičem na kole, udělal si menší náskok, ale nakonec odpadl, a to už jsme běželi v podstatě poslední dva km dva do cíle (snad se v těch dvojkách vyznáte). Asi 500 m před cílem si vodič na kole podruhé udělal ze závodu cirkus Humberto, když ukázal rukou do prava na chodník, kde jsme nabíhali v prvním kole, tak jsem zabočil, jenže on si jen plácal s nějakou pořadatelkou, ale já nejsem věštec, a tak jsem zahnul (jinak nezahýbám) 😊. Naštěstí Tomáš Wrona, s kterým jsem běžel, sportovně počkal, za to bych mu chtěl smeknout a mohli jsme si to rozdat ve finiši, kdy jsem nastoupil asi 200 m před cílem a doběhl pro své první letošní vítězství v čase 16:26 min. Opravdu pěkný závod, s čipy, gulášem, hezkými cenami, pořadatelkami, zázemím a prostě to bylo hezké jak obrazy od  JosefaLady.

Výsledky   

Video (v čase 10:50) 

V září jsem se ještě postavil na start Studenécké pětky, kde jsem vloni zvítězil. Pochopitelně jsem chtěl obhájit vítězství. Ale nešlo to, uteklo mi to už na prvním kilometru, kdy začalo mírné stoupání. Nicméně i tak jsem nakonec skončil na třetím místě. Více nevím co bych k závodu napsal, už jsem asi všechny dojmy zapomněl 😊. Snad jen, že závod se konal ve středu 6. září a je fajn, že některé závody jsou i v týdnu a nenaruší to víkendový program. Startovné za 60 kč symbolické. Trať mírně nahoru a zpátky míně dolů, trošku nezáživné, ale aspoň člověk ví co ho čeká 😉.

Výsledky 

Foto 1   Foto 2

Málem bych zapomněl, na státní svátek 28. září se běžel závod Běh na Emu v Ostravě, což je úplně domácí závod, to mám pod nosem, trať kde to dobře znám. Nicméně do kopce… na Emu, rozuměj haldu Ema, nejvyšší bod v Ostravě. Start a zázemí závodu bylo na Slezskoostravském hradě a smekám před pořadateli z LK Baník Ostrava, protože to byl špičkový závod co se týká organizace a servisu. Oceňuji týmový duch tohoto lyžařského klubu, který závod pořádá a i my by jsme si z něj mohli vzít příklad. Na závod bylo samozřejmostí, že přišli všichni členové pomoci vč. manželek apod., děti závodily ve svých závodech. Nechyběl raut přímo z dílny co, která členka, maminka napekla. Nechyběla kapela ani doprovodný program a soutěže pro děti. Ještě jednou klobou dolů před pořadateli. Jediná kaňka, že závodu se nezúčastnilo moc závodníků, snad díky svátečnímu termínu. Jsem se trošku nechal unést atmosférou :-). Teď stručně k závodu, běželo se podél Ostravice po břehu, pak po cyklostezce a od Gagariňáku se to začalo zvedat na Emu, zpátky téměř po stejné trasy, vyjmá bahnitého úseku v břehu Ostravice. Skončil jsem na 5. místě, vyhrál bezkonkurenční Tomáš Maceček, skoro místní a již protřelý závodník světovými poháry ve skyruningu. Do kopce mi to moc nešlo, musím kopečky ještě potrénovat před Lysacupem.

Foto

Jinak se 4. listopadu se chystám na Hornickou desítku, kde bych si chtěl zlepšit osobák na 10 km. Dle počtu účastníků a ohlasů co mám, tak se tam dají běhat solidní časy, tak uvidíme, kam to budu schopen posunout, jestli teda vůbec. To je tedy můj hlavní cíl pro podzimní část sezóny…