Jiří Kvita, sobota 1. 2. 2024 – Máme tady další zimní víkend. Pro některé členy našeho týmu už klasický scénář. Ráno dobře posnídat, dát pusu na rozloučenou svým nejbližším a kolem půl deváté sednout do auta směr Lysá hora. Dnes nás čekají Visalaje. Letos už podruhé. Na etapu se celkem těším. Vždy jsem tady zaběhl solidní výsledek. Sice forma už není jako na podzim, ale i tak mě víkendové utrpení na Lysacupu stále baví.
Na startu jsme v předstihu a čas si krátíme klábosením o všem možném. Jen Marta už vyrazila. Z důvodu nachlazení jde dnes pouze jako chodec. Padají i návrhy, že bychom šli z auta rovnou na start. Tento návrh byl naštěstí zamítnut, takže následuje klasické rozběhání a poté již přesun na start.
Vše je nachystáno a Hudy už se ptá, jestli jdeme na to. A v tom to přijde – kontrolou zjišťuji, že nemám čip! V tu chvíli by se ve mě „krve nedořezal“. Po krátké úvaze, že bych běžel bez čipu, se vracím do auta. Čip si musím vzít, i z důvodů posledních etap, kdy se neustále nacházejí běžci bez čipu a dělají pořadatelům problémy s výsledkovou listinou. Startovní pole se mezitím dalo do pohybu. Již vybavený jsem zpět na startu a s necelou minutou ztráty zcela osamocen vyrážím na Lysou. Po pár stech metrech a mnoha myšlenkách o smyslu dnešní etapy, začínám dohánět borce na chvostu. Díky profilu trasy se mi několikrát naskytne pohled na nekonečný štrůdl sestavený z nadšenců této akce. Mou výhodou je, že se dá celkem bez problémů předbíhat. Po pár kilometrech doběhnu Lojzu, který se otáčí a hledá mě, kde jsem. Vyměníme si úsměvy a pár slov o vzniklé komické situaci a běžíme dál. Za chvíli doběhnu dalšího našeho běžce – Davida. Když po asi třech kilometrech předbíhám Jarku Ježkovou s Eliškou Kaniovou, mám splněný další cíl, a sice, že všechny ženy už jsou za mnou. Pokud tedy někde vpředu není ještě Barča. Profil se začíná zvedat, když míjím historicky nejúspěšnějšího vítěze Ondru Horáka. Ten se mě překvapeně ptá: „Kameramane co tu děláš“? Vysvětlím mu situaci a on na to: „Tak makej“. Následně spatřím další náš dres a v něm běžícího Jardu. Společně míjíme pana Rašku a Jarda je rád, že po letech běhání budeme mít společnou fotku. Kousek před námi je Kristián. I jeho předbíhám, on mě povzbudí do dalšího výkonu, ale já už nejsem schopný ani nic říct. I když mi začíná docházet, stále ještě předbíhám běžce přede mnou. Ale už to není tak jednoduché. Dostávám se před kráčející Martu, svěřím se jí se svým dnešním startovním zážitkem. A ona mi radí, jak předbíhat: „Makej! Levá, pravá, levá“. Myslela to asi jako slalom v alpských disciplínách. Za to já už myslím jenom na cíl. Na sjezdovce se blížím k Tomáši Novákovi. Hecnu se a na sjezdovce ho urvu, tak zní plán. Jenže on se mě drží a při náběhu na cestu mi to vrátí. Říkám si: „ Když jsi to dneska na startu podělal, tak teď makej“. Oba sprintujeme a jde jen o to, kdo má více psychických sil. Mám je já, tak jej porazím a doběhnu si pro 22. místo.
Etapu vyhrál Tomáš Maceček (Salomon) čas 39:55, nejrychlejší žena opět Jaroslava Ježková (Salomon) 50:36.
Výsledky týmu mužů: 22. Jiří Kvita, 26. Jaroslav Glogar, 34. Kristián Škoda, 64. Alois Melnar, 69. David Lauterbach, 172. Ondřej Černoch.
Ženský tým: 147. Lucie Sobková, 187. Jana Lauterbachová, 187. Emma Lauterbachová, 187. Marta Juríčková.
V týmech vyhrála Vinotéka u Karla. Náš tým se umístil na 5. místě. Holky doplatily na marodku a malou účast a skončily na 34. místě celkově.