Jarda, sobota 4. 1. 2025 – Po dlouhých dvou týdnech, které většina z nás strávila v kalorickém nadbytku a v úpadku tréninkové morálky, nás čekal náročný test na trase z Ostravice, hřiště. Tato etapa je s délkou 8,8 km jednou z nejdelších na LC, okořeněná o 890 nastoupaných metrů.
Do místa konání akce podruhé v ročníku jedeme týmovým autobusem, který má Michal ve své stáji. Díky tomu se můžeme před ostatními pochválit, kdo přes Vánoce zapracoval na objemu svého těla a kdo zapracoval na objemu běžeckých kilometrů. Do nadcházející etapy to nevyznívalo moc povzbudivě. Nicméně předpoklad je, že soupeři na tom nebudou lépe.
Z vyhřátého auta na start se nikomu moc nechce, s Jirkou výběh oddalujeme co nejdéle, abychom uchránili své omezené energetické zásoby až na etapu a neplýtvali jimi na dlouhý rozběh a udržování tělesné teploty při čekání na start. Nicméně v 10:00 jsme připraveni na značkách.
Hudy hlásí start a balík 236 běžců se dává do pohybu. První kilometr je rovinatý, jsem v té části závodního pole, kde bych měl být, rychlost je tak akorát na dostání se do závodního rytmu. Kousek před náběhem do začátku stoupání mi hodinky hlásí průměrné tempo na prvním kilometru 3:55, většina závodníků se šetří na následující kilometry. V prvních stovkách metrů do kopce dochází k hrubému rozdělení podle výkonnosti, postupně se dostávám za skupinu, pohybující se někde kolem 30. místa, je v ní i Kristián. Ten se mi ale postupně vzdaluje, já se snažím držet svého tempa. První kilometry se cítím relativně dobře, ale sleduji na hodinkách tep, který se mi už takhle brzo dostává na mou prahovou hodnotu 180 tepů / min, snad to vydržím až nahoru. Vidím kousek před sebou asi tři soupeře, které obvykle porážím, takže mi to nedá a v prudších úsecích se dostávám i lehce přes limit, abych se před ně dostal. To se povede, ale nechci zpomalovat, takže se před Lukšincem postupně blížím k další dvojici. I tu se mi povede předběhnout, ovšem jsem absolutně na limitu, který jsem schopen vydržet do cíle. Pak se mi naskytne nezvyklá podívaná, kdy před sebou vidím Ondru Horáka. Stále držím své tempo, nezrychluji, ale i tak se asi 1,5 km před cílem dostávám za něj a posléze i před něj. Před sebou nikoho dalšího nevidím, takže teď vím, že už musím jen trpět až do cíle. Dílčím cílem je také nepřejít do chůze. Poslední stovky metrů mě začíná píchat v boku, proto se ohlížím za sebe, jestli se ke mně v závěru ještě někdo může přiblížit, ale vypadá to, že náskok mám dostatečný, takže můžu celkem v klidu (“jen” na 180 tepech) doběhnout do cíle. Nakonec je z toho 25. místo, na třetí pokus se mi na této trati konečně podařilo dostat čas pod hodinu – spokojenost.
PB si vylepšili také Jirka Kvita, který doběhl 12., a Kristián Škoda na 21. místě. I přes nespokojenost s výkonem a 15 minut chůze se to povedlo i Lojzovi Melnarovi (60.). Z týmu běželi ještě David Lauterbach. (65.), Michal Ďurica (131., po nemoci) a Ondra Černoch (153.). V týmovém hodnocení jsme se umístili na 6. místě.
Za ženský tým běžely Zuzana Hyvnarová (89.) a Marta Juríčková (106.), jako chodkyně Anna Slívová, Jana a Emma Lauterbachové. V týmech se umístily na 27. místě (2. mezi ženskými týmy).
Etapu vyhrál Andrej Paulen s časem 49:55, první ženou se po těsném souboji s Petrou Ševčíkovou stala Jaroslava Ježková (32. celkově, 1:01:13).