Nikol – V sobotu 25. 6. 2022 se uskutečnil 28. Ročník závodu Beskyd tour. Zázemí závodu bylo v obci Bílá a na výběr měli závodnici ze tří tras. Trasa A 163 km / 3100 m, B 121 km / 2000 m a trasa C 53 km / 700 m. Já jsem absolvovala trasu B, kterou jsem měla povinně v rámci bodování pro SPAC (Slezský pohár amatérských cyklistů). Start trasy A a B byl společný a závod pro tyto dvě kategorie odstartoval v 9:30 h.
Start byl docela svižný a balík se průběžně trhal, hlavně když přišly první vlnky na trati. Úvodní část jsem se docela propadala v balíku dozadu a nedařilo se mi zkrotit mou vysokou tepovku. Později se mi podařilo chytit malé skupinky, která to pěkně rozjela a udržela jsem se v ní až na Slovenskou hranici. Poté jsme se trochu promíchali a já naskočila do další skupinky, ve které jsme se postupně točili a takto jsme projeli celou slovenskou část trati. Zlomový byl výstup na Kelčovské sedlo, kde mi chyběly převody, nohy i plíce a skupinka mi poodskočila, asi měli více převodů, silnější nohy a lepší plíce… Ale nevzdala jsem to a docvakla je ve sjezdu na Bílou a první občerstvovačku jsem projela s nadějí, že na jeden bidon vydržím. Svižné tempo jsem držela do půlky přehrady Šance, kde nás zchladil vydatný několikaminutový déšť. Ve sjezdu jsem začala více brzdit a jela opatrněji, neb mě v pondělí čekaly promoce, tak ať je absolvuji vcelku… V této části mi skupinka ujela a já jela sólo. Stejně jet za někým na mokré cestě není zrovna výhra…
Stoupání na Smrček už mi dalo zabrat a začala jsem pociťovat křeče ve stehnech. Při trase na Pustevny jsem úplně zapomněla na stoupání na Maralův kopec… Krátká, ale výživná stojka rozjela naplno moje křeče a já do sebe lila magnesko, ať je alespoň trochu utlumím. Výjezd na Pustevny byl mordor. Pomalé tempo, horko a křeče mi bránily vychutnat si tento krásný úsek. Jistý závodník měl velmi podobné problémy jako já a nešetřil vulgárními slovy při cestě nahoru. Alespoň jsme si chvíli navzájem postěžovali a zjistili, že jsme na kaši oba dva…
Na vrcholu Pusteven jsem velmi ocenila občerstvovačku, neb jsem už dojížděla na prázdné bidony. Z jídla mě zaujal rohlík a o kousek dál salám! Ovšem po chvíli dojel náš Mirek Kopřiva a „spražil“ mě: „Co se tady cpeš? Val do cíle!“ Poslechla jsem tedy moudřejšího a vyrazila. Sjezd z Pusteven byl za odměnu. Jídlo si pěkně sedlo a nohy odpočinuly. Na Prostřední Bečvě se mi podařilo chytit chlapíka, za kterým jsem se snažila držet zuby nehty. Stehna už hlasitě protestovala, ale vidina, že už závod bude za mnou, byla silnější. Konečně jsme dojeli k odbočce na Bílou, kde mě už jenom čekal cca 8 km sjezd do cíle. Ve sjezdu se křeče už nenechaly odbýt a pán mi ujel. Ale i přesto jsem trasu nějak dotočila s cílovým časem 5 h a 3 min. Oproti mé účasti v roce 2019 jsem si alespoň vylepšila čas o 35 min.
Závod to byl moc pěkný a děkuji svým rodičům, kteří mě přijeli podpořit a hlavně mému Honzovi, který naložil kolo a to co ze mě zůstalo a vše odvezl domů. 😀
Za CK Frenštát se účastnili: Aleš Haltof, Jiří Kvita, Michal Ďurica a Martin Dluhý. Všichni chlapci jeli trasu A.