Martin Pivoňka – na 18. ledna 2025 připadla speciální etapa Lysacupu, známá jako “3v1” – dvakrát nahoru a jednou dolů (19,2 km, 1600 m převýšení). Tento závod je právem označován za nejstarší skyrace v České republice. Předešlé dvě etapy jsem bohužel musel vynechat, ale na tuto jsem se už konečně dostal. A co víc, těšil jsem se na delší “pobíhání” v masívu Lysé hory.
Týden před závodem jsem strávil v Krkonoších, převážně na skialpech, občas jsem si i zaběhal. Celkově to ale byl náročný týden, a proto jsem závod bral s nadhledem – žádné velké ambice, spíš takový “sranda běh”. Dokonce jsem si nevzal čip ani hodinky, což mě paradoxně zbavilo stresu. Nemusel jsem řešit tempo, tepovku nebo mezičasy. Počasí ten den bylo nádherné, viditelnost daleko za hranice, což určitě přilákalo i další běžce.
Na start klasické etapy se postavilo 240 běžců a dalších 50 chodců. Do druhého kola (3v1) pokračovala už jen necelá polovina závodníků – konkrétně 114 běžců.
Těsně před startem jsem ještě “odlehčil” výbavu a nechal 100 g Haribo medvědů u mostu. Pozdravil jsem se s klukama a šlo se na věc. Začal jsem opatrně – nikam jsem nespěchal, prohodil sem tam pár slov a běžel tak, abych to nepřepálil. Kupodivu mě ani po třetím kilometru nebolely nohy, což mě povzbudilo a pomohlo mi prokousat se pořadím dopředu.
U Butořanky jsem se odtrhl od skupinky, se kterou jsem běžel, a risknul rychlejší tempo. Turistů bylo hodně, ale většina z nich byla ochotná uhnout a vytvořit prostor. Na Lukšinci jsem stále měl dost sil vzhledem k tomu, že tento úsek se mi snad nikdy nepodaří zaběhnout podle představ. Naštěstí jsem viděl Jardu, což mě motivovalo držet tempo a neztrácet čas. Nepřemýšlel jsem a jen odpočítával minuty do prvního vrcholu.
Na Lysé jsem byl v čase 52:43 – čtyřminutový osobák! Po rychlé otočce následoval sešup na Zlatník. Z kopce jsem předběhl několik běžců, včetně známých tváří jako Peťa Filipec a Ondra Horák. Na občerstvovačce jsem doběhl Kristiána, dali jsme krátký pokec, já si dal gel a hurá do druhého kola.
Po prvním výběhu jsem čekal, že druhý bude katastrofa – takový pochod mrtvol. Ale kupodivu se to nestalo. Sice už mi došly síly na nějaké výrazné zrychlení, ale zvládl jsem to cupitat až na vrchol. Celou dobu jsem se snažil dotáhnout na Vítka, ale naše tempo bylo téměř identické, takže mezi námi zůstal minutový rozestup až do cíle. Na vrchol jsem doběhl v čase 2:07:20, což mi zajistilo 15. místo. Radost z výkonu byla obrovská! Jedinou kaňkou bylo, že jsem neměl záznam z hodinek a čip. Bez nich to prostě není ono.
Výsledky ostatních:
Klasickou etapu nahoru vyhrál Matěj Oravec v čase 42:04, mezi ženami byla nejlepší Barbora Macurová (50:50).
Trať 3v1 ovládl potřetí za sebou Marek Causidis s časem 1:43:25.
V kategorii žen zvítězila Barbora Macurová v traťovém rekordu 2:00:15!
Závod 3v1 byl pro mě skvělým zážitkem. I přes náročný týden v Krkonoších se mi běželo překvapivě dobře a výsledný čas mi udělal radost. Ačkoliv mě mrzí absence záznamu z hodinek a čipu, výkon a atmosféra to plně vynahradily.
Výsledky našich týmů:
CK Frenštát p.R. – 6. místo (16. Jiří Kvita, 23. Kristián Škoda, 32. Jaroslav Glogar, 36. Martin Pivoňka, 75. Alois Melnar, 94. David Lauterbach, 107. Michal Ďurica, 214. Ondřej Černoch).
CK Frenštát Wonder Women – 25. místo (78. Zuzana Hyvnarová, 121. Marta Juríčková, 181. Lucie Sobková, 240. Emma Lauterbachová, 240. Jana Lauterbachová).