Galy – S novou licencí ČESKÉHO svazu kategorie Elite se vracím do soutěže v zemích Českých a Moravských nejprestižnější. Spolu s Tomem Klášterkou jsme se postavili na start primavery českého silničního seriálu, závod známý pod názvem Brno, Bíteš, Brno. Tento letos do Brna nezavítal a kroužilo se jen na klasickém okruhu z Velké Bíteše do Rosic, Zastávky, Zbraslavi. Tento 38 km dlouhý okruh se jel 3x a navazoval na ně okruh „severní“ neboli malý o délce 18 km, který se jel taktéž 3x. Počasí bylo takové všelijaké. Foukalo jak v tunelu. Teplota na startu 10 a v cíli 16. Na startu kromě top profesionálů nechyběl žádný český profi tým. Pole závodníků čítalo opět i rakouské a slovenské týmy. 142 borců na startu včetně olympioniků se pustilo do závodění a boje o rychlostní prémie při každém průjezdu centrem Bíteše. Závod byl opět živě přenášen na internetu. Už první stoupání za obcí Zastávka ukázalo, že jsem se úplně blbě oblíkl a uvařím se. Co šlo jsem svlíkl, ale to nejdůležitější se řešit nedalo. Ale na klesavých pasážích a mimo stoupání v silném větru se to dalo vydržet a celkem slušně jsem si zazávodil. Byl jsem co nejvíce vepředu. Účastnil jsem se pokusů o únik. Bojoval jsem o pozice před nebezpečnými úseky. S Kostelem jsme se drželi až do posledního, třetího, velkého okruhu, kdy se nejsilnější týmy rozhodly skoncovat s únikem dvou jezdců, kteří statečně kroužili asi 2 minuty před pelotonem. Takže v hlavním stoupání to začalo bolet a na následných terezínech ve stále stoupavém profilu se balík roztrhal na spoustu skupinek, které se snažily spojit a někdy se to i dařilo. Mně stručně řečeno „došlo“ a ve vlastní šťávě jsem přišel o všechny síly potřebné ke zrychlení. Žíznivý jak lama jsem pozoroval skupinky, kde se Tomášovo pozadí vzdaluje, a marně jsem se pokoušel zabojovat o udržení. Pochopil jsem že „je po mně“ Ještě jsem stihl obkroužit jednu malou rundu, na které foukalo ještě více a všechny kdo ještě bojovali o výsledek to muselo pořádně bolet. Mým svalům došlo úplně palivo a nebyly schopny ničeho. Při průjezdu přes Bíteš nás postupně rozhodčí odvolali všechny, téměř 100 startujících. Objektivně řečeno nechápu proč skupiny, které stále statečně a srdnatě bojovaly o dojetí nenechali dojet. Času a místa na okruhu bylo dost. Ale s potěšením jsem konstatoval, že jsem se cítil mnohem líp těch prvních 100km, než o týden dříve ve Hlohovci. Dnešní chyba a výsledek mě rozhodně neznechutily. Naopak. Po sprše v místní škole jsme se vydali podívat se na Toma Bucháčka, jak vítězně projíždí páskou. Příští klání českého poháru bude v Kyjově 17.4. a zároveň se koná maraton ve Slovenské Prievidzi. Tak uvidíme, kde se postavíme na start.
