Galy – Neděle v polovině apríla je datum, kdy už je třeba to brát s cyklistikou vážně. Takže jsem se s nejlepší možnou přípravou, v rámci možností, vydal do nedaleké Prievidze a startoval na tamním 7. Ročníku maratonu. Mám na něj dobré vzpomínky, i když tehdy před pár lety trochu sněžilo a zkrátili trať aniž by to většina tušila. Ale vše nasvědčovalo exkluzivním podmínkám a kvalitní akci. Teplota +23, na startu spousta lajoš paprikoš maďaroš, bratjá Slováci a Morava taky měla pár kousků z Ostravy a Zlína. Vítr byl parádní a kopce žádné. Teda později jsem zjistil, že jeden přeci byl 😀
Start v klidu, hned za městem ostrý start, 130 km před námi, proti větru se nikomu nechtělo, zajištění tratě vynikající takže rovnice dávala jediný výsledek. A to pokusy o únik, zkusil jsem to nejdříve s nějakým v zeleném dresu, ale pak netahal a peloton se pomalu přibližoval. Vítr byl opravdu silný a nechtěl jsem vypotřebovat všechnu energii hned tak brzo. Další pokus vypadal opravdu nadějně, bylo nás asi 6, byl s námi i pozdější vítěz z Polskej. Ale stejný průběh, nestačilo to a peloton se postupně dotáhl. Další pokus byl sólově, zkusil jsem dojet únik ve předu, ale spolupráce ve skupině opět vázla tak jsem zaklel a jel jsem sám. Leč marrrrně.. Pak už byl závod za polovinou a trošku jsem si chtěl orazit. No nuda nehorázná. Počínání některých jsem nepochopil a tak jsem se asi 30km před cílem zvedl a opět odjel. Vepředu byla stále dvojice borců z Nitry, kteří se jako zázrakem vzdalovali. Jel jsem jel a říkal si, že už je to jen dvacka do cíle, peloton tak 30-40 sekund za mnou, tak není na co se moc šetřit. Pak se odbočilo někam doleva a najednou kopec 😀 tak jsem začal skoro couvat a z pelotonu mě v kopci začali předjíždět (spíše teda prolítli kolem) nejlepší borci a já pochopil, že tady se rozhoduje. Doufal jsem, že kopec není dlouhý, ale byl dost dlouhý na to, aby se oddělila osmička borců, které jsme měli stále na dohled a ne a ne je v tom větru dojet. Jelikož jsem v kopci při snaze zachránit, co se dá, obětoval zbytek sil, už jsem po pár vystřídání na špici nebyl schopen naprosto ničeho. Nejhorší bylo, že vedoucí skupina před námi byla stále tak do minuty na dohled, ale nějak se to nedařilo zmenšovat. Pak už jsem jenom zalezlý v druhé skupině čekal na cíl a přemýšlel, jak to asi dopadne. Bojnice se blížily a já se modlil ať nejedeme kolem hradu kde je kopec jak řemen. Modlitba vyslyšena, takže přišel slibovaný kruháč, cedulka 500m, borci jak opaření, tak jsem se nacpal dopředu a prolítl kruháč na druhém místě, pak už jen 300m spurt, který jsem nedokázal absolvovat jinak než v sedě, jel jsem vlevo abych měl přehled ještě jeden mlaďoch mě pomalu dotahoval a nakonec i nespurtoval jako když slimák předjíždí hlemýždě, ale v padesátce.
V cíli jsem napočítal deset borců v odjeté skupině, já byl třetí v té naší, takže 13 celkově. Krásně jsem si zazávodil, sáhl si na dno sil, přežil nástrahy děravého asfaltu i pelotonu ve větru bez úhony a ještě více jsem to ocenil, když jsem později viděl ty nešťastníky co jsou jak pocákaní kečupem a kola mají pěkně rozbité. Průměr hodně přes 40, super počasí, jakš takš výsledek kdy jsem dodatečně zjistil, že v kategorii nad 30 let jsem byl pátý, pokazili jen místní svazoví rozhodčí, kteří ani po dvou hodinách neměli jasno, kdo vyhrál a závodníci jim to museli diktovat. Všude stejné.. 😀 Stupně vítězů byly skutečně mezinárodní. Vítěz Polák s licencí Elite, druhý Maďar a třetí Slovák. Vítězům zdar a pořadatelům dík za bezva závod. To byla poslední jarní rozcvička před startem Slezského poháru, který v sobotu zahájí 3spol u Vrbna a neděle je tradiční honička na krátkém okruhu v Olšovci u Hranic n. M.
výsledky muži (pdf)
výsledky veteráni A (pdf)