Kristián, sobota 12. 7. 2014 – Obsluhován děvčaty z Orlíku Orlová do sebe láduji tortellini, nechybí ani Radek, sluníčko svítí, muzika hraje, prostě víkendová pohoda. Až na ty křeče v nohách… Vraťme se v čase o sedm hodin zpět. Ocitáme se na frenštátském náměstí, kde startuje 20. ročník Beskyd Tour. Trasa vede ze začátku Podbeskydím, pořádné kopce začnou až po osmdesáti kilometrech výjezdem na Pustevny. V balíku je to po startu dost divoké. Nevím, jak na úplném čele, ale tempo teda nic moc, občas je potřeba brzdit i do kopce. Hodně závodníků začíná odpadat až ve stoupání z Kateřinic (někteří doslova – do příkopu). Po Ráztoku se držím v pelotonu, pak nazdar, do Pusteven si už jedu svoje piánko, abych vydržel dalších 100 km. Ale jde to pěkně, stíhám ještě povzbuzovat známé, kteří jedou krátkou trasu. Na Pustevnách plánuji doplnit tekutiny a počítám s jistou ztrátou, ale ujímají se mě Valaši (díky moc!) a já si jen poroučím: jedenkrát voda, jedenkrát ionťák, a už frčím dolů. Po značném úsilí dojíždím na Prostřední Bečvě skupinu závodníků, ale ve stoupání na Soláň se zase trháme. K dalšímu kopci na Kasárna pokračujeme ve třech. Tady si vybírám slabší chvíle, začínají mě trápit křeče, a tak se hodně těším na občerstvovačku nahoře na kopci. Pořadatelé, když vidí, že nikam nespěchám, mi nabízejí všechno možné a já se nebráním. Vydatně občerstven si v poklidu užívám krásný sjezd na slovenskou stranu a čekám, kdy mě někdo dojede, abychom si trochu pomohli. Děje se tak na začátku dalšího kopce – Bumbálky. Ale moc si nepomáháme, až na Staré Hamry to tahám vepředu sám. Ale dobrý trénink. Kolem Šance se už docela těším do cíle, jen mě ještě děsí pověstný kopec na Smrček. Přesně jak mi Galy doporučil, u hráze sypu rychlé cukry, a ono to jede! Sice šnečím tempem, ale bez problémů! Zbývá ještě nekonečný úsek po úzkých cestách, které moc neznám, několik trochu překvapivých kopečků a po 6 hodinách a 23 minutách můžu jit na tortellini 🙂 …teda, můžu si je nechat přinést 🙂 Dlouhou trasu vyhrál Pavel Boudný před Jakubem Svobodou a Tomášem Čerem. Nadělili mi víc než 50 minut, ale já si to docela užil 🙂
