Patrik, čtvrtek 1. 5. až pátek 9. 5. 2014 – Květnovými víkendy jsem zahájil svou sedmou sezonu v barvách CK Frenštát, a tehdy jako začínající bajker, přes silniční cyklistiku, lysacupy a triatlon jsem se odklonil až k ultratrailům typu beskydská sedmička. I když jmenované sporty jsem zcela neopustil, přece jen MTB je pro mě spíš doplňková záležitost. A tak přes jarní přípravné běžecké podniky v blízkém okolí jsem se dostal do závodního období, kdy jako první vážnější test výkonnosti je pro mě první triatlon v sezoně. Ten se konal v Ostravě 1. května. Ráno v bazéně na Sareze probíhala úvodní disciplína. S časem těsně pod 10 minut na 500m jsem se zařadil do stohlavého hada na cca 70. obratli jeho pomyslné páteře. Odpoledne jako první na kolo odstartoval celkový vítěz Jakub Powada, pak dlouho nic, a pak už to šlo po sekundách za sebou jako ve frontě na odběr krve. Po odkroužení dvou kol přes Plesnou k Děhylovu jsem stihl docvaknout několik lepších plavců, a na běhu, který se tradičně motal kolem Sarezy udržel 28. místo celkově a 5. v kategorii.
Po krátké pauze jsem se v neděli 4. 5. vypravil na Morávku, kde nějaká parta připravila horský maraton Střecha světa. Trať vedla údolím Morávky na Slavíč, dále na Ježánky, Visaláje a vzhůru na Lysou. Po žluté dolů přes Malchor do Krásné a úbočím Travného do cíle V Pražmu. Na startu se nás na prvním ročníku sešlo něco přes dvě stovky. Ten, kdo čekal nějakou hudební a potažmo závodní atmosféru typu B7 nebo H8 byl zklamán. Start měl komorní projev, cituji: „Za minutu startujete, no teď už můžete.“ Žádný nafouklý velbloud ani v cíli, občerstvovačky na zemi po vzoru japonského servírování, místo jonťáku voda nebo sladká minerálka. Nic z toho mi nezkazilo náladu, snad jen výsledný čas, který se zastavil o dvacet minut později než mých plánovaných 4h 10min. I tak to stačilo na 25. místo. V tu chvíli vítěz Karel Axman už celou hodinu pocucával pivo.
Druhý víkend v květnu mají jistě zaškrknutý všichni ortodoxní cyklisté, protože se v Přerově koná tradiční Mamutbike. Na výběr je několik tratí jak horské tak silniční cyklistiky. Do budoucna však vypadá, že tento víkend si budou rezervovat i triatlonisté. Totiž letos se k festivalu Mamuta zařadil i sprinttriatlon Mamutman, na kterém jsem nechyběl. Po rozpačité prezentaci, kdy to vypadalo půl hodiny před startem, že se nic neuskuteční, se z pátečního odpoledne vyklubal hezký závod. Tedy v pět odpo jsme se vnořili do 15 °C „horké“ Bečvy a odplavali si k mostu a zpátky 600 metrů. Z dvaceti mužů a čtyř žen jsme vylezli 24 žen – jak jeden ze závodníků trefně popsal teplotu vody. Takže jako 21. žena v pořadí jsem vyrazil na 41 km dlouhou cyklistiku směrem někde k Lipníku a zpět. Do depa jsme dorazili ve čtyřech a v závěrečném 6 km běhu napříč místním parkem, náměstím jsem doklopýtal na celkovém 9. místě a světe div se! Druhý v kategorii. Bedna hned z jara, je toto možné? Příště Vám napíšu jaké to bylo V Pardubicach, tam bude triatlon ale už inčí mrda – 1,9 km plavat, 90 km kolo a 21 km běhu (nebo zrychlený přesun) no a před tym eště Valašský hrb (50 km běh) tež dobre jak cyp.
