Galy, neděle 15. července 2018. Pro úplnost je třeba dodat, co se dělo během nedělního mistrovského závodu s hromadným startem. Letošní mistrák byl po loňském vynechaném opravdu očekávaný a pořadatelé ze Suchdolu nad Odrou postavili trať shodnou s dřívějšími ročníky memoriálu Aloise Dohnala, coby cyklistické legendy a otce pořádajícího Tomáše Dohnala. Kdo pamatuje. tak si připomněl parádní okruh 20 km s převýšením necelých 700 metrů. Kategorie A, B i C se postupně musela třikrát zakousnout do řídítek při výjezdu 4 kilometrového kopce na Veselí a pak pokaždé pevně sevřít sedátko mezi půlky při sjezdu do Oder. Stejně tak hned vzápětí v každém ze tří okruhů provětrat nejlehčí převody ve stoupání k obci Pohoř. Těžko říct, jak to vypadalo z pohledu diváků, ale z mého pohledu v kategorie C to byl poctivý závod, který v každém kole eliminoval značný počet borců z 60ky startujících. Kromě útoku asi kilometr po startu, který jsem samozřejmě jak jinak začal abych poměrně záhy podlehl, jelikož se přidal Karel Machotka a Mira Šváb. Já jsem to vzdal asi po kilometru, Karel v prvním stoupání na Veselí a Mirek píchnul při nájezdu do druhého kola. Prostě jak sedláci u Chlumce jsme dopadli. Tím se naskytla šance čecháčkům a nutno dodat, že byli připraveni. Já jsem se držel v pelotonu a neodvažoval jsem se ohlídnout abych nezjistil, že jsem na konci. Ve třetím kole už nás nebylo ani 20… Dojeli jsme Stančase, který mi pomohl po rovinatém úseku udržet uprchlíky na uzdě. Pod stoupáním do Veselí jsme dojeli Kristiána, který mi pomohl neumřít a dojet si peloton ve sjezdu do Oder. Kluci díky!! Cílové stoupání do Pohoře zhruba po 100 metrech ukázalo, že se jede do cíle a chcípáci nemají šanci. Takže jsem zařadil nejlehčí převod a bránil se před křečemi. Rychle jsem na dálku přepočítal, kolik lidí odjíždí vstříc souboji o medaile, a bojoval sám se sebou. Jeden vtipálek mě dojel a nadhodil, že si to dáme na pohodu… to bych rád… ale ani jemu jsem nestačil. Do cíle jsem dojel s asi dvouminutovým zpožděním, které jsem nakoupil a musel jsem opět uznat, že to byla spravedlivá trať 83 km a 2.000 nastoupaných metrů. Ještě 2 týdny poté mám následky a při jízdě do kopce to bolí 🙂 12. místo není nic moc, ale mnoho trénovanějších borců se v neděli na start nemělo odvahu postavit. A kdo vyhrál? Byl ze Sparty a v cíli řval ještě dlouho po mém příjezdu takže jsem se ani nemusel ptát. Takže sportu zdar a brzy na viděnou 12.8. u Starého Jičína při Grand Prix Forman.
