30. + 31. 7. 2016
Mistrovství Republiky v silniční cyklistice amatérů.
Vrchol sezóny přišel uprostřed prázdnin jako vždy a hrdě jsem se vydal reprezentovat náš klub Continental Frenštát p. R. a to do málo navštěvované oblasti u města Polička. Přesně řečeno Obce Bystré a hradu Svojanov. Tamní starosta spolu s pořadatelem Zdeňkem Moravčíkem připravili jedinečné zázemí pro více jak 300 účastníků sobotní časovky jednotlivců a nedělního závodu s hromadným startem. Celá trasa sobotního i nedělního závodu přes několik obcí byla zcela uzavřena pro veškerou dopravu. Zázemí pro stanování, občerstvení a samotné vyhlášení bylo plně k dispozici cyklistům ze všech koutů republiky a ne jen těm, jelikož se mohou účastnit i slovenští a Polští borci, kterých se pár přijelo utkat o tituly.
Náš tým se domů vrátil s cenným kovem v podobě bronzové medaile Romana Galatíka za výkon v sobotní časovce na 18 kilometrů. Ta byla sice poměrně krátká, ale o to se bylo třeba více soustředit na každou zatáčku, každé šlápnutí a každý kopec. Trať vedla údolím přímo pod hradem Svojanov klesáním až na obrátku přesně v polovině tratě. Počasí bylo ideální, i když cesta byla po většinou mokrá a bylo třeba dát si pozor. Průměrná rychlost na obrátku byla u těch nejlepších mezi 55 a 60 km/h no a po obrátce se muselo s citem začít stoupat zpět do místa startu a rozvrhnout si síly do krátkých kopců. Takže síly všech účastníků byly prověřeny náležitě. Vyrovnanost těch nejlepších ve všech kategoriích potvrzují někdy jen sekundové rozdíly v cíli. Měření výsledných časů pomocí čipů na kolech zajistilo bezvadné výsledky. Samotné vyhlašování bylo včetně mistrovských dresů a překrásných trofejí velmi přátelské a pozitivní.
Za to nedělní klání na bezkonkurenčně těžkém okruhu slibovalo opravdové souboje a zážitky pro diváky a fanoušky. Dopolední starty kategorií žen, juniorů a starších mužů proběhly za teplého letního počasí a Ivo Zámečník z našeho týmu mohl statečně dojet až do cíle na konci druhé třetiny v rámci své kategorie.
Půl hodiny před odpoledním startem prestižní kategorie mužů A a B se z černého nebe spustily přívalové deště, které v minutě startu utichly, aby se zhruba v polovině závodu na 107 km opět vrátily. Nutno dodat, že trať nebyla nebezpečná a počasí jen přidalo na náročnosti celého klání. 6 krát bylo třeba zdolat 2,5 kilometrové stoupání do obce Hlásnice, kde sklon dosahoval 12 – 14 % a povrch byl hodně hrubý, takže bylo třeba krotit nadskakující přední kola v nejprudších úsecích anebo naopak krotit prokluzující zadní kola při jízdě ze sedla. Už první okruh a stoupán naznačilo, že okruh bude takříkajíc selektivní a žádné taktizování nedostane prostor. Na cílovém stoupání se v prvním kole ocitla ve předu 12ti členná skupina a následné nekonečné horizonty rozdíly ještě zvětšily. V klesání pod kopec do Hlásnice se do druhého kola dal peloton opět dohromady, aby se ihned na kopci v dalším ze šesti okruhů ještě více rozdělil na skupiny. K mému překvapení jsem byl stále v té první skupině, která se po nejtěžší části stoupání ještě zmenšila na větrných pasážích v táhlých výjezdech. Bylo nás pět. Já, vítěz sobotní časovky, skvělý Tomáš Čer, místní šampión Groulík a Michal Horák ze Svitav. Tahle pětka v třetím dějství bitvy s kopcem Hlásnice se zmenšila o Michala Horáka. Já jsem se držel a čekal, co bude. A přišlo to. Přední galuska začala syčet a doufal jsem, že to nedopadne úplným defektem. Můj smysl pro prevenci všech problémů v podobě tekutého tmelu uvnitř galusky mě zachránil od předčasného konce. Klukům jsem se omluvil, že s nimi střídat nebudu a snažil jsem se pozorovat, jak se kolo chová, což v zatáčkách a na mokru bylo dost nebezpečné a nepříjemné. Tlak se ustálil a dalo se na tom celkem dobře pořád jet. Kamarád Kuba v kopci s jeho skvělou přítelkyní už byli nachystaní s předním náhradním kolem stejně jako Ivo v obci Bystré, ale vždy jsem jim řekl, že až další kolo, protože jsem nechtěl ztratit kontakt se skupinou. Ve čtvrtém stoupání se Tomáš Čer zvedl a s Novákem za sebou ujížděli pryč. Franta Groulík se snažil, ale nestačil jim, já jsem se taky snažil a na vrcholu kopce jsem měl asi minutu ztrátu na Groulíka, který měl víc jak minutu ztrátu na Čera s Novákem. Groulíka jsem před dalším nájezdem do pátého a předposledního kola opět dojel a přemýšlel, co dál. V kopci jsem držel stále vysoké tempo jako každé kolo, ale Groulík byl silnější a pomalu se mi vzdaloval. Věděl jsem o svém tryskovém pohonu v klesavé pasáži a věřil jsem si, že ho opět dojedu a v posledním stoupání jej prostě udolám. No podařilo se mi ho opravdu dojet, ale zázrak se nekonal. Dal jsem do toho vše, ale v polovině stoupání už jsem měl zase ztrátu a nejtěžší úseky kopce byly hodně bolavé pro unavené svaly. Smiřoval jsem se s bramboru a s úsměvem jsem se vyškrábal až do cíle, kde i přes psí počasí stály zástupy fanoušků, se kterýma jsme se navzájem odměnili potleskem. Zaslouženě zvítězili ti silnější. Situace s předním kolem mi připomněla jak důležité je mít štěstí na své straně. Čtvrtým místem po sobotním třetím jsem potvrdil svou výkonnost a potěšil se pro další část sezony. Zklamaný druhý muž v cíli Tomáš Čer mi zase připomněl, jak moc jsem kdysi taky toužil po zlatu a jak jsem dnes rád, že jsem si to užil a mohl jsem se utkat s nejlepšíma. Děkuju Kubovi, jeho přítelkyni, Ivoškovi za pomoc v depech a Chochymu že mi dělal skvělého partáka při stanování a na cestách.