Kristián, sobota 17. 5. – neděle 18. 5. 2014 – K účasti na Ultra Trailu tříčlenných štafet na 24 hodin jsem se nechal nalákat už někdy v únoru. S důvěrou, že do května ještě na tuto výzvu poctivě natrénuju, jsem se domluvil s kamarády Janou a Ondrou a přihlásili jsme se do kat. Mix.
Pár měsíců uteklo jako voda, ale běžecké tréninky jsem při najíždění kilometrů na kole nějak zařadit nezvládl. Dva týdny před startem jsem si byl s Ondrou prohlédnout trať. Pěkná! Kopec nahoru už jsem znal, z Ráztoky kolem spodní stanice lanovky a potom prudce vzhůru podél sjezdovky až na Pustevny. Větší obavy jsem měl z cesty dolů, ta však byla docela příjemná, vedla dlouho po nezpevněné cestě s mírným klesáním, jen závěr po turistické trase byl trochu náročnější. To půjde.
Sobota ráno, den startu, asi čtvrtý den v kuse prší. Naštěstí máme rezervováno ubytování na hotelu. Jana chce běžet jako první. OK. V poledne se vydává 84 prvních členů štafet na 10,3 km dlouhý okruh s převýšením 485 m. Za necelou hodinu jsou zpět první závodníci, na Janu však musíme ještě chvíli čekat. Přibíhá pak s bolestivým výrazem, no jo, seběh je dlouhý. Přebírám čipy a vybíhám na svůj první okruh. Jde to krásně. Na Pustevnách jsem za 28 minut, po cestě předbíhám jednoho závodníka za druhým. I seběh zvládám v pohodě a po hodině a čtyřech minutách čipy předávám Ondrovi. Jana má však po prvním okruhu dost a oznamuje mi, že po Ondrovi musím jít zase já. Tak jo. Asi budeme muset s Ondrou trochu zvolnit, abychom to vydrželi ve dvou i přes noc, protože Jana zkusí další okruh až ráno. Po několika okruzích jsme se propracovali na 30. místo, to však bude těžké udržet. V každém dalším okruhu vždy o několik minut zpomalujeme. Po setmění zapínáme čelovky, ale v mlze v horní části okruhu je viditelnost velice omezená, čelovky ani nedosvítí mlhou na zem a my nevidíme, kam šlapeme. V bahnitém terénu plném kaluží je to nepříjemné a zpomaluje nás to. Kolem tří hodin v noci prožívá Ondra na svém okruhu dost velkou krizi, asi se špatně najedl. Po dlouhém čekání jej střídám a fyzicky i psychicky se připravuji na to, že teď poběžím nejspíš 2 okruhy za sebou, aby se Ondra dokázal vzpamatovat. Ondra se však nedá a chce v dalším okruhu zase běžet. I když nerad, nechávám jej teda vyrazit. Mezitím přijíždí Jana, která se byla vyspat domů, a tak se hned chystá běžet po Ondrovi, já mám po svých 6 absolvovaných okruzích konečně trochu delší pauzu. Jana zvládá svůj ranní okruh nečekaně rychle, musí dokonce po cestě poslat sms, abych se stihl nachystat na střídání. To mě pěkně povzbuzuje. Původně jsme plánovali, že zvládnu ještě 1,5 okruhu, ale najednou máme dost času i na dva celé. Jen už nejsou lidi na střídání, musím to zkusit sám. Po dlouhé pauze to však jde zase krásně, svůj sedmý okruh zvládám za hodinu a čtvrt, v prostoru startu rychle kopnu kelímek ionťáku a běžím do posledního kola. Už je mi jasné, že to stihnu, ale snažím se makat, abych ještě i trochu vylepšil naše umístění. Moje první krize za celých 24 hodin však přichází kousek pod Pustevnami. Mám žízeň a cítím, že mi docházejí cukry. V baťůžku mám jen malou tyčinku, kterou do sebe za sucha natlačím, ale nemám, čeho se napít. Nezbývá, než doběhnout k prameni, který je o několik kilometrů dále. Konečně. Pár doušků studené vody a posledních pár kilometrů dolů do cíle už zvládnu. V úplném závěru po asfaltu ještě natahuji krok a pouštím to naplno, už není na co se šetřit. V cíli jsem 18 minut před limitem, to už znova nahoru nikdo nestihne. A je to. Společně s Janou a Ondrou jsme zvládli 16 okruhů (165 km) a umístili se celkově na 29. místě z 84 týmů a na 11. místě z 39 Mix týmů. Naše velká výhra však bylo to, že jsme se nikdo nezranili a celý závod si pěkně užili. Třeba okruh, který jsem absolvoval kolem čtvrté až páté hodiny při rozednění, byl úžasný! A moje bilance? 8 okruhů, 82 km, 3880 nastoupaných metrů, žádný spánek a 8 hlavních jídel 🙂
