Marta Juríčková, středa 26. 4. 2023 – Středa, běhu je třeba… Marto, vůbec se ti nechce běžet… Chceš raději na gauči ležet! Žádné jaro, venku zima, to zas bude určo príma… Ale chce to po práci, zase trochu legraci. Odpoledne v Kopřivnici, setkají se přeborníci. Závod je už láká, nikdo se nefláká. Že by na start pěšky? Ale kde že! Uvažuji doma vleže. Autobus jistí to, no, však znáte to… Červený kámen už volá, to bude škola! Pořadatel, pan Kvita, závodníky nadšeně vítá. Trasa krátká, kopec vzhůru, energie mají všichni fůru. Rozběhat se, to je věda, prý je to tak třeba. Petis nacvičuje měchy, poskakuje jako blechy. Kluci z týmu sledují, zda hodinky jim fungují. Je to věda velká, vystačí jim závodu délka? Jedna míle (1,670 km/161 m) do kopce, připadám si za blbce. Cíl je dneska jasný, jako je den krásný. Poslední nebýt a hlavně to přežít!
Na startu u stolečku, běžci se houfují pomaličku. Z CK Frenštát čtyři běžci, na fotce jsou jistě hezcí. Na kole Michal a Jiří, pro krásný výkon míří. Kristián a jeho dres modrý, napovídá, že bude dnes dobrý. S nimi je tam Marta, tu zná celá parta. Lojzu opomenout nelze, jako fotograf neselže! S milým psíkem v závěsu, vydává se na trasu. Fotí, fandí, povzbuzuje, k týmu se přidružuje.
A je tady chvíle ona, napětí je jako špona. Závodníci připravení – k nezastavení. Raději jsem vzadu více, aby to zvládly moje plíce. A taky nechci být davem ušlapána, pro Krista pána! Když tu náhle prásk a třísk! Závodníci předvádějí trysk. Jako střely letí, a že jich je jako smetí. Strategie „Napal, udrž, přidej, soupeře si hlídej!“, ukázala se jako účinná, drží se jí většina. Nohy už to znají, to bude v háji. „Je to krátké, musíš běžet, ne jen hlavu smutně věšet! Běžíš jenom chvíli, za okamžik jsi v cíli!“ Přede mnou je Darina, „Předběhnu ji? To je kravina! Neřeš Darinu, či jiné běžce, jak jim to jde hezky, lehce.“ A tak běžím pořád vzhůru, myslím, že mám noční můru. Chvíli se objevuje rovina… To zas byla kravina! Hned se profil opět zvedá, Marta formu marně hledá. Je to výzva, ještě kousek! Darinu míjím o fousek. Těsně před ní slečna jedna, to asi nebude bedna… vlevo výhled, vpravo les, kouká na mě Lojzův pes. Lojza fotoaparát tasí a že je to dobré hlásí. Asi možná konečně, vyfotil týmový dres částečně. Naštěstí vidím lidí skupinu a cílovou (nakloněnou) rovinu. Kluci v cíli již čekají a společně bleptají. Prožitky své sdílí, užívají si tu chvíli.
První v cíli byl Cimbálník, ale jestli o parník? Obhájce titulu náš Jiří, do cíle druhý míří. Atmosféra ta jen víří. Neuplyne dlouhá chvíle, Kristián běží do cíle! Doběhl pátý s přehledem, bere to však s nadhledem. Výkon skvělý, takový by mnozí chtěli! A v tom okamžení, Michala na trase už taky není. Spokojeně v cíli, čekají ještě chvíli. Delší chvíli… Nezávidím jim ten pohled, dokonce přehlédli i výhled. Dneska taky Martice, snažila se velice. Nohy, plíce, celé tělo, říká „trénovat by to chtělo!“. V tom se Tom vrací s první gratulací. Nechápu moc k čemu, nějak hodně vjemů… Ještě chvíli funím jako vlak, jistě vypadám, že mě trefí šlak. Koukám kolem sebe, nevypadám jediná, že na mě infarkt leze.
Následuje seběh dolů a vrátit číslo u stolu. Klínek pizzy po běhu – místo výběhu. Ještě trošku Kofoly a hroznového vína, stála za to ta dřina? Výsledky mluví jasně, myslím, že jako tým jsme dopadli krásně! Jirka druhý, Krikri pátý, Michal jim dýchal na paty. Marta taky uběhla, pro první místo si doběhla. Ještě chvíli strpení, následuje čísel lovení. V tombole hromada uší, ať to běžcům sluší! Na konci ještě využít chvilinky a usrknout bublinky. U konce je závod, na dobrou náladu návod. A co nás příště čeká? Půlmaraton. To mě trochu leká. Důležitá je legrace a užít si to velice!
