Lojza, neděle 3. 12. 2023 – Nedělní ráno = race day a přichází moje klasické nadšení, kdy v posteli po probuzení začínám skandovat slovo Lysacup a manželka si klepe na čelo, že tohle není normální. Pohled z okna mě utvrzuje v tom, že dnes to bude 2x náročnější než klasicky. Na Lysé hoře napadlo přes víkend spoustu čerstvého sněhu. Proto si raději dopřávám velmi vydatnou snídani. Jediná nástraha dne přichází těsně před odjezdem, kdy mi volá náš lídr a youtuber Jirka. Koukám z okna a nikde nevidím stát Jirku se svým modrým kočárem a je mi jasné, že počasí udeřilo v plné síle už na Štramberku. Lojzík je to v pr*eli. Zapadl jsem a prorazil gumu, musíš vzít auto. Mé auto od čtvrtku zakonzervované v ledu a bariérách od cestářů nepřipadalo v úvahu. Naštěstí manželčina červená závodní nákupní taška vše zachránila. Nabírám Jirku a rychle směr Sedlnice pro Michala a hurá směr Ostravice. Cesta sama o sobě už byla zážitek. Naštěstí s luxusním časovým polštářem parkujeme v Beskydském pivovárku, kde se potkáváme se zbytkem týmu. Rychle se obléct do závodního a pomalu běžet cca 3 km k hrázi na místo startu. HUDY oblouk na místě, většina běžců s úsměvem na tváři klepou kosu. Pár minut do startu. Hodím do sebe hrnek horkého čaje a jde se na to! 3,2,1 start! Peloton o počtu 162 běžců se dává do pohybu a každý si chce urvat co nejlepší pozici do první zatáčky a nejvíce to odnáší oblouk HUDY, který nápor běžců nezvládá a odporoučí se k zemi. Jako Indy Jones proběhnu akčně pod padajícím obloukem, smykem proletím první zatáčku a přes všechnu tuhle skvělou akci zjišťuji, že jsem téměř na chvostu celého startovního pole. Po chvílí dobíhám věčně usměvavou Martu, která mě povzbuzuje a žene směrem vpřed. Po 400 m dvoukolejky kde se dalo ještě poměrně snadno předbíhat přichází ostrá levá do prudkého kopce a cesta se zužuje do jednokolejky kde začíná pravý Lysacup. Jestli člověk chtěl předbíhat musel vystoupit ze své komfortní zóny a šlápnout do hlubokého prašanu, který rychle ubíral síly. Takto předbíhám asi kilometr a vždy po předběhnutí daného jedince cítím, jak mi vystřeluje tepovka a rychle se řadím zpět do hada běžců abych se zklidnil na další předběhnutí. Na lesní cestě směrem k rozcestníku pod Čuplem se dostávám konečně do skulinky, kde mám volno před sebou a nemusím namáhavě předbíhat. Po chvíli mě dobíhá týmový kolega Vojta Glogar se slovy, že moje tempo je ideální. Takhle za mnou vydrží asi 200 m a pak vyráží vpřed a mizí v dáli. Při stoupání na Kobylanku mám na dohled skupinu, ve které je Kristián Škoda, David Lauterbach, Petr Škrabánek a Eliška Kaniová. To mi vlévá novou krev do žil a následný celý traverz běžím ve slušném tempu a pomalu se přibližuji skupině. Serpentýny, které vedou k vrcholu běžím/jdu na krev. Vybíháme na zasněženou asfaltovou cestu a předbíhám Kristiána (přepište dějiny). Přichází závěrečný výběh mezi chatami ke sloupu. Nasazuji závěrečný ´´sprint´´ kdy melu z posledního a dobíhám pár sekund za Petrem Škrabánkem na 42. místě, a to je zatím mé nejlepší umístění na Lysacupu. Chvilka vydýchání a rychle do chaty zkontrolovat zbytek týmu, jak dopadli. Z našeho týmu nejlépe zaběhl 19. Tomáš Klášterka, pár sekund na to dobíhá 21. Jaroslav Glogar, kterému na finální sprint týmových kolegů zbylo více sil, a tak odsunul Jirku Kvitu na 22. místo. Dále se umístili 34. Vojtěch Glogar, 39. David Lauterbach, 46. Kristián Škoda, 59. Vít Hasal, 79. Michal Ďurica, 107. Ondřej Černoch. Mezi týmy jsme obsadili 6. místo. Skvěle si vedl ženský tým CK Frenštát Wonder Women, který obsadil mezi týmy žen 2. místo. Umístění 58. Zuzana Hyvnarová, 80. Marta Juríčková, 101. Daniela Valová, 130. Nikola Štramberská, 163. Jana Lauterbachová. Celkový vítěz etapy Martin Helcel ml. s časem 57:58 a mezi ženami Eliška Kaniová 1:07.
