Vojta Glogar, sobota 9. 12. 2023 – Účastníci Lysacupu z týmu CK Frenštát se v sobotu ráno probudili s ne příliš optimistickou náladou. Nemohlo za to ani tak oblačné a mlhavé počasí, jako spíš vědomí, že dnes bodový zisk pro tým nebude tak hojný jako v předchozích etapách. Kvůli absenci (nenahraditelného) Jirky týmu totiž chyběl lídr a jeho výkon, kvůli absenci Lojzy chyběla některým morální vzpruha a kvůli absenci Martina zase pozitivní přístup 🙂
Na závodníky čekala trať dlouhá 6,3 km společně s 764 metry převýšení. Pozice na startu byla jako vždy velmi důležitá. Protože je psychicky příjemnější v průběhu závodu předbíhat, než být předbíhán, zařadil jsem se do zadní části startovního pole a lebedil si, že budu již jen získávat. Názor jsem změnil hned po startu, když se ukázalo, že chvost startovního pole má snad ještě ostřejší lokty, než jeho čelo. Nezbylo tak nic jiného, než vyrazit z místa a najít vhodnou pozici někde více vepředu.
Kvůli podobným podmínkám probíhala etapa totožně jako dvě předcházející. První kilometr vedle sebe běžely dva zástupy, od druhého kilometru pak už jen jeden. Kdo chtěl předbíhat, musel zaplatit v podobě extra výdeje energie při brodění sněhem. Dlouhou dobu jsem měl na dohled Jardu, kterého evidentně trápilo dilema, zda předběhnout pomalejší závodníky před ním, nebo šetřit síly.
Přibližně v polovině trasy, cestou na Ivančenu, se stopa opět rozdvojila a umožnila předbíhat. Hutná sněhová vrstva podkluzovala pod nohama všemi směry a ačkoli se mi podařilo opět několik běžců předstihnout, z legrace jsem si říkal, že běžím jako podnapilý.
Cestou po modré turistické značce jsme předbíhali řadu turistů. Někteří ochotně všem uvolňovali stopu a já se jim snažil v rámci zachování dobrých vztahů hlasitě děkovat (přece jen běžců bylo 187 – a při představě, že někdo pouští byť jen polovinu… to chce pořádnou dávku respektu). Čím více nastoupených metrů se však ukládalo v nohách a jak se prohlubovalo dýchání, uvědomil jsem si, že některé turisty už zdravím jen krátkým, ostravským: „Dik!“.
V nejprudší pasáži pod Malchorem dobíhám Davida, který pronese pár povzbudivých slov, přesto přecházím do chůze. Kousek dál už se osamostatňuji, na rovnější pasáži mozek třikrát přemlouvá nohy a slibuje jim hory doly, ať se znovu rozběhnou. Na sjezdovce mám na dohled Kristiána i Jardu, ale každý další metr je náročný a rozestupy mezi námi se nezmenšují. V cíli u obelisku si podávám ruce s dalšími běžci a sdílíme dojmy. Rychle na chatu doplnit energii a běžíme domů regenerovat. Příští týden je dvojetapa, takže – slovy hodinek: „připravenost musí být na sto!“ 😀
A jak dopadl tým v číslech?
CK Frenštát muži – celkově 6. místo, bodovali 13. Tomáš Klášterka, 18. Vít Hasal, 33. Jaroslav Glogar. O jedno místo za ním se umístil Kristián Škoda, já bral 37. platz, 41. David Lauterbach, 108. Michal Ďurica, 119. Ondřej Černoch.
Holky dopadly o poznání lépe. V týmech braly 2. místo – celkově 63. Zuzana Hyvnarová, 81. Veronika Hanko, 84. Daniela Valová, 88. Marta Juríčková, 122. Veronika Kusá, 189. Jana Lauterbachová, 189. Emma Lauterbachová.
Napínavý obrat bere vývoj mezi úplně nejlepšími. Martin Gogela s časem 0:41:25 nechal všechny ostatní sportovce za sebou a získal krom vítězství v etapě i místo na čele celkového pořadí.