Lucie Sobková – Je neděle 11. února 2024 a kalendář neúprosně hlásí další etapu Lysacupu. Tentokrát se poběží z Ostravice, přesněji od Mazáku. Čeká nás přibližně 6,5 km a 850 výškových metrů. Na startu se schází celkem 169 nadšenců.
Na LC dnes vyrážím výjimečně jen s taťkou. Bratři zůstávají doma a dávají dokupy svá zranění. Mám docela zaječí úmysly a chvíli přemýšlím, že bych zůstala s nimi. Je mi ale jasné, že bych to pak měla na talíři ještě kdo ví jak dlouho. Kousnu se, beru čip, obouvám boty a sedám do auta. Na startu jsme dnes nezvykle brzy, a tak sedíme v autě, vyčkáváme, a šetříme síly na samotný závod. Kolem nás se poctivě rozběhávají první nedočkaví závodníci. My stále sedíme a skrz okno odhadujeme venkovní teplotu podle oblečení probíhajících běžců. Moc toho nezjišťujeme, jelikož je zde přehlídka letního, jarního, ale i zimního oblečení. Začínáme probírat trasu a její “nechutně běžecký začátek” a já přesvědčuji tatíčka, že přejití do chůze se toleruje daleko dříve, než až na Lukšinci (víceméně hned, jakmile skončí asfalt). To už je ale čas, abychom i my šli protáhnout nohy a přemístit se na start.
Z kopce přibíhá jako vždy vysmátá Marta. Na startu už nedočkavě postávají Honza s Niki. Honza mě na přivítanou dokonce objímá, čímž mě docela vykolejí, obzvlášť poté, co minule na Lysé nešetřil nadávkami, že jsem si dovolila ho předběhnout. Evidentně na to ale nezapomněl, jelikož začíná výčet toho, jak těžké měl v týdnu tréninky a proč má nárok na to být unavený (kdybych čirou náhodou měla to štěstí a podařilo by se mi ho nějak předběhnout). Také si tedy přihřívám svoji polívčičku, avšak mé protiargumenty nejsou uznány. To už je tady ale i Kristián, a následně se k nám přidávají i Zuzka a Anička. Popřejeme si všichni štěstí a jdeme si každý najít své místo ve startovním poli.
Vybíháme. Každý z nás se snaží si v té tlačenici běžců najít alespoň trochu prostoru. Niki určuje tempo a běžíme svorně vedle sebe. Na slova není čas ani dech. Dneska to ale hned od začátku nechutná. Navíc jsem zapomněla, že ten asfalt je opravdu nekonečný a dělá mi problém dodržet to, co jsem prohlásila v autě (že asfalt se běží). Niki vedle mě vytrvale pokračuje v běhu. Takže musím běžet taky. Kdy že už bude ten cíl?
Přichází kopec a pro mě snad konec utrpení. Spokojeně přecházím do chůze. Chyba, dneska je to snad ještě horší než běh, nohám se prostě nechce. Evidentně se ztotožňují s názorem mých hodinek, které pro dnešní den ještě stanovily regeneraci. Niki naopak bez známek jakékoli únavy pokračuje dál a nechává mě za sebou. Za chvíli je tady Honza. Slyším ho už zdálky, díky vytrvalému a rytmickému “ťukání” hůlek v dosti svižném tempu, kterým už rozhodil nejednoho běžce. Po určité době musím uznat, že je s tím ale opravdu extra otravný. Připomíná mi nenáviděný metronom, podle kterého mě nutili učitelé cvičit v hudebce. Snažím se ho vytěsnit. Nakonec to ale není potřeba, jelikož metronom narozdíl ode mě drží stále stejné tempo a začíná se mi pomalu ale jistě vzdalovat. Pod Lukšincem zklamaně zjišťuji, že vedoucí závodník určil trasu po cestě a ne zkratkou. To znamená, že je třeba to rozběhnout. Za Lukšincem už je to jenom led. Kdo nemá nesmeky, nebo alespoň hole, klouže dolů. Niki i Honza jsou v nedohlednu, tak se snažím alespoň zmenšit rozdíl. Potkávám první chrty, co už se odpočatí vracejí dolů. To znamená jediné – cíl už je nadosah! Nedočkavě vyhlížím tatíčka a očekávám jeho velmi milé povzbuzování: “No pojď pojď, neumírej ještě!”, “No ale přidej, tady nejsi na dovolené!” případně “No kde jsi? Já už myslel, že to snad jdeš podruhé!”. Poslední zatáčka, rovinka, kopeček a už je tady vytoužený cíl! Pípám si, snažím se popadnout dech a rozhlížím se kolem sebe. Nahoře pořádně nikdo není, fouká vítr, tak jsou všichni v hospodě, nebo už na cestě dolů. Otáčím to tedy taky a sbíhám pomalu dolů. Pro dnešek fajfka a splněno.
Etapu vyhrává Marek Rauchfuss (AVA), který časem 40:36 určuje nový traťový rekord.
V ženách vyhrála etapu naše Anička Slívová (která teď ale údajně běhá objemy), a to s časem 53:11.
Kluci berou v týmové soutěži krásné 6. místo: 16. Jiří Kvita, 27. Jaroslav Glogar, 29. Tomáš Klášterka, 45. Vít Hasal, 49. David Lauterbach, 60. Martin Pivoňka, 77. Michal Ďurica, 84. Alois Melnar, 102. Kristián Škoda, 123. Jan Knotek, 166. Ondřej Černoch.
Holky v čistě ženských týmech obhajují 2. místo: 46. Anna Slívová (1. žena), 58. Zuzana Hyvnarová (3. žena), 94. Marta Juríčková, 126. Nikola Knotek, 129. Lucie Sobková, 170. Jana Lauterbachová, 170. Emma Lauterbachová.