Marta – Je neděle 28. ledna. Po týdnu jsme se zase dočkali! Hola, hola, Lysacup volá! Lysá hora tento víkend zažívá opravdu velký nápor sportovců, vyznavačů a fanoušků ultra. Koná se již tradiční závod LH24 hodin, který každoročně přiláká nemalé množství nadšenců. A nejinak je tomu i v neděli večer, kdy je již závod na 24 hodin ukončen a blíží se start letitého každotýdenního seriálu závodů na Lysou horu – Lysacupu. Takový běžecký legální takřka drogový zážitek v podobě výběhu Lysé hory, která si opravdu neodpočine. Zkrátka a dobře, funguje jako magnet. Samozřejmě není náhodou, že se právě dnes chystá noční etapa. To proto, aby i ti největší nadšenci mohli stihnout oba závody a neměli tak vynechanou etapu a tím pádem i přerušenou sérii. A že se každý rok pár takových najde!
Mě mé běžecké nadšení během nedělního dne pomalu a jistě opouští. Po sobotní celodenní domácí soutěži v rope skippingu, kdy jsem celý den koukala závodníkům na nohy v roli hlavního rozhodčího a počítala přeskoky, jsem se neskutečně těšila na nedělní závod. Najednou je neděle po poledni a já bych nejraději zůstala doma na gauči, hezky v teple s dekou a hrnkem čaje. Co se dá dělat, není zbytí. Honem najít čip a čelovku, protože bez nich jako by závodník nebyl! Na start dnešní etapy vyrážím s Kristiánem, Janou a Mirkem. Michal bohužel hlásí neúčast. A není sám. Vypadá to, že dnes budeme ve skromnějších počtech jak v ženském týmu, tak v mužském.
Za soumraku se v Malenovicích u Rajské boudy sjíždějí, scházejí a sbíhají další běžečtí nadšenci. Stejně a nebo dost podobně „postižení“ jako my. Nakonec se nás sejde 144 a samozřejmě posléze výsledkovou listinu doplní i chodci. Pomalu a jistě se blíží sedmnáctá hodina, čas startu. Mi se vůbec nechce. Kristián má rýmu a necítí se úplně fit, tak dnes volí mou strategii, tudíž se nerozběhává a šetří síly k výstupu. Tu se zjevuje Ondřej. Jako vždy, vysmátý jak lečo. David září jako sluníčko. Natěšeně vyčkává startu další etapy, kterou si bude moct připsat ke své dlouhé nepřerušené sérii. Samozřejmě nechybí ani zbytek jeho rodiny. Manželka Jana s dcerou Emmčou již vyrazily jako chodkyně. Nechybí na žádné etapě, ani na té dnešní. Svět je tedy v pořádku. A to už je zde i Lucka se svým bráchou, jistě odpočatí po pátečních závodech na skialpech. Oba v dobré náladě. Vzápětí se objevují i manželé Knotkovi s úsměvy od ucha k uchu. Martin s Lojzou a Vítkem vypadají také spokojeně a natěšeně. Jen mi se stále absolutně nechce. Zdravíme se ještě s dalšími běžci a běžkyněmi. Start se neúprosně blíží a já si říkám, že se to jistě každou chvíli zlomí a bude to fajn jako jindy. Stále nic.
Tu už od oblouku slyšíme (dnes i my pomalejší a startu vzdálenější) Hudyho startovní odpočet a celá masa běžců se dává do pohybu. Připadám si jako sardinka v konzervě. Všude plno běžců, všichni běží jako o závod. Jasně, je to závod… Ale vypadá to, že každý běžíme jinou vzdálenost. Oni sprint a já ultra… Snažím se také běžet. Před sebou vidím vzdalujícího se (nejspíš) Lojzu a kousek za ním Honzu. Toho se snažím držet. Právě mě předběhl Ondra. Míjíme korýtko. Kousek vedle mě běží Kristián se svou rýmičkou a pak někam mizí. Na to, že zvažoval svou účast, celkem slušné… Stále čekám na bod zlomu. Stále nic. Míjíme Veličky. Má čelovka vydává asi tolik světla, jako měsíc za úplňku v polohustém lese či přinejmenším v nějaké stromové aleji. Takže výsledek je takový, že když za mnou běží někdo se silnější čelovkou, vidím jen svůj stín, ale už ne, kam šlapu. Nic moc. Ale pořád lepší než minulá noční etapa, kterou jsem běžela celou po tmě. Stále si říkám, že bod zlomu se blíží a jistě to začne být fajn, tak jako vždy. Pořád nic. Začínám si říkat, co že to poslední dobou Tom povídá o lízání sklenice medu zvenčí… Že by to bylo ono? Pořád se snažím běžet. Co shledávám pozitivním je povrch. Sice mi to místy podkluzuje, ale čekala jsem větší divočinu v podobě ledu. Aspoň něco předčilo má očekávání.
S přibývajícími výškovými metry začínám mít pocit, že už mě to mé dnešní nechutenství opouští. Nejsem si jistá. Každopádně druhá půlka trati už se začíná pohybovat na hranici bodu zlomu. Možná už se jen blíží cíl a já to chci mít co nejrychleji za sebou? Těžko říct… Cíl se blíží, snažím se ještě běžet. Dnes mi to moc nechutná. Aspoň na to nevidím. Kousek pod vrcholem mě předbíhá sprinter. Evidentně odhodlán do cíle dosprintovat. Na to nemám ani psychicky, ani fyzicky. Zmůžu se jen na můj lenochodí běh a do cíle nějak dobíhám.
Ani se nestihnu pořádně nadechnout a už vedle mě stojí Krikri, že je mu zima jak tam už nějakou dobu postává a že běžíme dolů. Vedle něj postávají Zuzka a Tonda. Možná trochu důrazněji, než jsem zamýšlela, mu vysvětluji, že se nejprve potřebuji nadechnout. Tak chudák ještě chvíli mrzne. Při pohledu na aktuální čas to vypadá, že by dnes mohl být další osobák do sbírky. V ten už jsem ani nedoufala, přesto se i dnes zadařilo. Sotva stačím vydechnout, už se k Vlaďce a Luďovi řítí Ondra, v patách mu je Lucka a za ní v těsném závěsu Honza. Minutu na to dobíhá i Niki. Rychle udělat fotku, pozdravit Manal a Bětku, pogratulovat tomu Nejkrásnějšímu ke třísté etapě a honem dolů. Ale ať nejsem neustále tak negativní, hned v autě cestou domů se přihlašuji na 3in1, která se koná již příští týden. Poběží se z Ostravice od železničního přejezdu na Lysou horu, poté dolů na Zlatník a opět nahoru k cíli na Lysou horu. Začíná další kolo těšení se! Jupí, hurá, 3in1! Lysacup!…
A dnešní výsledek? Holčičí tým skončil celkově na šestnáctém místě mezi všemi týmy. Mezi čistě ženskými týmy jsme (dalo by se říct) tradičně druhé za týmem KILPI LC Ladies. Dnes jsme byly ve složení: neustále famózní a mezi ženami dnes celkově třetí Zuzka Hyvnarová – 55. místo a PB, Marta Juríčková – 77. místo a PB, Lucka Sobková potvrzující svou stále se zlepšující formu – 103. místo a PB, Niki Knotek – 111. místo, sice dnes bez PB, ale forma jde také nahoru! A v neposlední řadě také naše stálice Emma a Jana Lauterbachovy – 145. místo.
Kluci dnes byli také v početním oslabení, nicméně se s tratí vypořádali skvěle. Umístili se mezi týmy na osmém místě. Dnešní složení bylo: Vít Hasal – 21. místo, Martin Pivoňka – 32. místo a PB, Alois Melnar – 34. místo a PB, David Lauterbach – 41. místo a PB, Kristián Škoda – 43. místo (na to, že začátek běžel se mnou a tvářil se, že dnes ani nepoběží…), Ondřej Černoch – 101. místo, Jan Knotek – 105. místo a PB.
V celkovém pořadí v soutěži jednotlivců zvítězil s lehkým náskokem Marek Causidis (Vinotéka u Karla Frenštát p. R.). Druhý doběhl Martin Helcel ml. (Yellow project) a pomyslnou bednu doplnil krásným třetím místem Martin Gogela (AVA).
Mezi ženami potvrdily svou skvělou formu první Eliška Kaniová, pronásledovaná Kristýnou Otevřelovou (obě KILPI LC Ladies). Třetí ženou v cíli se stala již zmíněná Zuzka Hyvnarová (CK Frenštát Wonder Women), která jim takzvaně dýchala za krk.
Týmovou soutěž ovládlo uskupení Yellow project. Stříbrnou pozici se ztrátou pouhých sedmi bodů obsadila Vinotéka u Karla Frenštát p. R. A vítězné trio doplňuje tým AVA.
Mezi ryze dámskými týmy zvítězily KILPI LC Ladies, doplněné o nové posily. Druhé místo patří (skoro jako vždy) našemu týmu CK Frenštát Wonder Women a třetí příčka dnes náleží KMB teamu.
Mezi mixovými týmy se nejvíce dařilo týmu VZS Ostrava, který o pouhých pět bodů předběhl Neběžecký kroužek. Třetí místo si připisuje uskupení PřeciFyzio.