Jarda, sobota 17. 2. 2024 – Lysacup se chýlí ke konci a to znamená jediné – předposlední etapa je vyhrazena specialistům na časovku, od ročníku 2018 vedoucí od můstků ve Frenštátě vzhůru směrem na Velký Javorník. Aby se obměnil počet časovkářských kilometrů a výškových metrů, pořadatelé pro letošní rok přišli s novinkou, kdy po dosažení vrcholu šichta nekončí, ale po neměřeném přesunu do Padolí u Veřovic si závodníci vyběhnou na Javorník ještě jednou. Časy jednotlivých úseků se poté sečtou, tento součet pak určí pořadí této etapy. Celkem tedy závodníky čekalo podle oficiálních údajů 6,2 km a 859 výškových metrů.
Teplé únorové počasí způsobilo absenci obvyklého ledového podkladu v serpentinách pod Obrázkem, místo toho si pro nás připravilo deštivé počasí.
Na start dojíždím s Martinem a zatímco před autem proběhnou nedočkaví Jirka s Lojzou, my ještě svádíme psychickou bitvu, kdy se rozhoduje o tom, zda vyrazíme do deště za nimi nebo si dopřejeme ještě nějakou tu chvilku v suchu a teplu. Když už nás pocit blížícího se startu donutí se jít rozběhat, blíží se desátá hodina, takže se jdeme podívat na frontu bláznů, kteří v sobotu dopoledne nemají jiný nápad, než si dobrovolně naordinovat bolest nohou a nedostatek kyslíku v plicích. My s Martinem po shlédnutí dlouhé řady závodníků jdeme zpátky do auta, abychom si vystáli stejně dlouhou frontu, ale asi o 20 minut později.
V 10:45 už sleduji, jak mi mobil časoměřiče odpočítává poslední vteřiny do startu. Přikládám čip ke čtečce a samozřejmě zapínám aktivitu na hodinkách, aby odpoledne bylo co analyzovat. Dvacet vteřin přede mnou běží Martin, dobíhám ho na konci schodů. V další části běžím za ním, říkám si, že tempo je nějak rychlé, ale přece ho nenechám utéct. Když ho asi po 2 kilometrech předbíhám, ptám se ho, jestli to nepřehnal. “Je to krátké, tak je třeba zabrat!” odpovídá. Myslím si svoje. Nad Horečkami cítím, že jsem to kvůli němu přepálil i já, druhá část bude hodně bolet. Snažím se najít své tempo, cílem je nepřejít do chůze. Sleduji tepy, když se dostanu přes hodnotu 180, vím, že běžím přes limit. Výškové metry naskakují, předbíhám soupeře, konečně vidím chatu. Jsem tak na limitu, že v závěru už nezvládám výrazně zrychlit, přesto se cíl rychle blíží, konečně si můžu odpípnout a je hotovo. Na chvilku. Počkám na Martina a ještě jednoho kamaráda, ve třech si v chatě dáváme láhev koly a vydáváme se na cestu dolů.
Dole je jen pár závodníků, kteří sbírají na poslední chvíli síly a odhodlání pustit se do druhé části této etapy. Teď už zbývá jen něco málo přes 2 km a 350 výškových metrů. S Martinem se poučeni předchozí taktickou chybou domlouváme na opačném pořadí startu. Když v sobě konečně najdu kuráž si odpípnout start, zapínám aktivitu na hodinkách (!) a teď už mým obvyklým strojovým tempem mířím podruhé vstříc Javorníku. Hlídám si tepy a nezvykle brzo vidím, že zbývá posledních pár stovek metrů. Cítím, že jsem si tempo rozvrhl ideálně, proto v závěru dokážu lehce zrychlit. Jsem nahoře a konečně si můžu oddechnout. Po chvíli dobíhá i Martin v závěsu s výše zmíněným kamarádem, po vydýchání se na nic nečekáme a běžíme dolů, rozebírajíce dojmy z dnešní etapy. Hlavou se mi honí myšlenka na to, jak se těším, že už jen jednou a až do října nebudu muset běhat. Ještě neskromně musím přiznat, že mi po odpoledním studování výsledků udělalo radost, že jsem Jirku v první části o 5 vteřin porazil. Sluší se ale říct, že v druhé části mi nadělil půl minuty.
Etapu vyhrál Marek Causidis s časem 38:47 (byl nejrychlejší v obou částech – z Frenu 24:23, z Padolí 14:23), mezi ženami potvrdila formu z minulé etapy za nás běhající Anička Slívová s časem 50:16.
Z našeho mužského týmu, který se umístil na 5. místě, bodovali 22. Jirka Kvita, 25. Jarda Glogar a 32. Tomáš Klášterka. Za náš tým dále běželi Martin Pivoňka (43.), David Lauterbach (49.), Kristián Škoda (53.), Lojza Melnar (56.), Michal Ďurica (74.), Honza Knotek (134.) a Ondra Černoch (158.).
Holky mezi ženami zvítězily! Podařilo se to díky 52. Aničce Slívové, 77. Veronice Hanko a 92. Martě Juríčkové. Naše barvy dále reprezentovaly Lucie Sobková (131.), Jana Lauterbachová (183.) a Emma Lauterbachová (183.).