Kristián – začátkem července jsme se po roce vydali s Radimem Šimečkem do Ústí nad Orlicí s cílem obhájit vítězství v kategorii dvojic v závodě na 24 hodin. Domluvili jsme se na střídání po 5 kolech (46 km) a na první úsek jsem vyrážel již tradičně já. Tentokrát jsem byl odhodlaný se ze začátku šetřit, a to hlavně vzhledem k nedávným problémům s koleny, a taky abych se nezničil před nadcházející dovolenou v Nízkých Tatrách.
První úsek jsem zvládl, ve velké skupině jsem se málem nedostal na špici a prvních 46 km uteklo jako nic. Potom jel Radim, a já mohl aspoň v klidu pozorovat, kdo s námi zůstal v čelní skupině. Jedna trojice, jedna dvojice a pak už jen jednotlivci. V mém dalším úseku jsem tak měl skvělý přehled, kdo je naším největším soupeřem v kategorii.
Předsevzetí nejsou pro mě. Když jsem se dostal na špici, trochu jsem do toho šlápnul, abych zjistil, co to udělá. V háku mi zůstal jen člen štafety trojic a zbytek nechal díru. Rychle jsme se dohodli, jestli pojedeme dále sami, a jeli jsme. Na konci mého druhého úseku jsme měli náskok 5 minut a v dalším zvyšování vedení potom pokračoval Radim. Naši kolegové ze štafety trojic se střídali po 2 kolech, a tak jsme je s Radimem při našich střídáních po 5 kolech vždy pěkně povozili všechny. Černého Petra si vybral ten, kdo mě potkal v mém třetím kole, první 2 kola jsem vždy rozjížděl ztuhlé nohy a ve třetím to konečně jelo!
Po Radimově úseku jsem přestal sledovat náš náskok a začal počítat naši ztrátu na zisk kola. Radim mi nechal 5 minut a ty jsme během 3 kol sjeli. Ve skupině jednotlivců jsme potom zvolnili tempo a chvíli jim aspoň jeli špici. Dokonce jsem musel naše rozjeté kamarády z trojice brzdit, aby nám jednotlivci za zvyšování tempa moc nenadávali. Soupeři z kategorie dvojic mezitím odpadli i ze skupiny jednotlivců, a tak jsme nemuseli nikam spěchat. Přesto nás brzy jednotlivci nechali jet vlastním tempem a s Radimem jsme tak pokračovali ve spolupráci s kluky z kategorie trojic.
Počasí bylo ze začátku slušné, ale postupně se kazilo a nakonec bylo stejně na houby jako loni. Lehké odpolední přeháňky, večerní průtrže mračen a celé ráno v pláštěnkách za vytrvalého deště. Příkladnou spoluprací jsme si vypracovali komfortní náskok několika kol a tempo jsme si pak už mohli volit podle chuti.
Celkem jsme za 24 hodin najeli 782 km, o 3 kola (27,6 km) méně než loni, ale v naprosté pohodě a bez jediné krize, ani to počasí nám nevadilo, asi si už začínáme zvykat. Bezvadnou podporu nám tentokrát poskytl kamarád Petr, který nás v celém průběhu závodu informoval o mezičasech. Krmil a bavil nejen nás, ale i opatrovníky a opatrovnice dalších závodníků. Parádní závod, při kterém si stihnete v klidu skočit na pivo s kočkou z Vysočiny a pak to dojezdit a vyhrát 🙂