Galy, sobota 21. 9. 2019 – Letos naposledy jsme se v rámci SPACu utkali o body při časovce jednotlivců ve Staříči. Po mnoha letech se zde na 7,5 km dlouhé trati konal závod, ve kterém letos zvítězil CK Frenštát s absolutně nejlepším časem dne 10:09 (zásluhou Romana Galatíka – poznámka redakce). Z klubu modrých blesků byl Filip Kahánek na druhém místě v kategorii juniorů i přes zdravotní komplikace, když mu vítězství uniklo jen o pár vteřin. Mezi šedesátkou startujících se dále umístili naši borci: v kategorii A na 5.místě Kristián Škoda, Roman Jurečka o 3 vteřiny na 4. místě v kategorii C, které doplnil Tom Beníček devátým místem. Mezi „Déčkaři“ se umístil 8. Mira Kopřiva, kterému vděčím za mnohé (mimo jiné za přední kolo, čtěte dále – poznámka redakce).
Celý den sliboval krásné počasí a postupně jsme odkládali čepice i rukavice, kterých bylo ráno třeba. Okolo 11-té hodiny, kdy jsem startoval, se dalo mluvit o příjemném počasí. Dojmy po startu se bleskurychle změnily, když jsem nezvládl jízdu „minovým polem“ a při pohledu na tachometr jsem prosekl přední galusku asi po 300 metrech jízdy. Řídítka se protočila nárazem dolů, tachometr odletěl někam do lesa a přední galuska byla v mžiku prázdná. Vrátil jsem se do prostoru startu a po domluvě s pořadatelem jsem mohl startovat znovu.
V tom přišel Mira Kopřiva a nabídl mi přední kolo, protože na opravu nebyl čas. Přifoukli jsme akorát galusku (je to tvrďák – poznámka redakce) a rovnou na start. Tentokrát jsem si dal pozor a úvodní díry jsem prokličkoval úspěšně. Postupně jsem nasázel nejtěžší převod 55×11 a rozhodl jsem se nepřehodit na lehčí, což mírně klesavý profil umožňoval 🙂 Po chvilce tu byla obrátka, kterou jsem projel s rozumem a zpáteční mírně stoupavý profil měl rozhodnout. Při každém těžším úseku jsem se soustředil na to, že už jedu do cíle a není důvod se šetřit. Cílová rovinka byla mírně s větrem a krom aut a prachu mi cestu nic nekomplikovalo. Bylo to krátké, ale o to výživnější. Po převlečení a vydýchání už tady byly výsledky a vyhlášení.
Podařilo se mi to zajet nejrychleji a jak říkám, pro nedostatek konkurence zvítězit 🙂 Na druhém místě byl můj celoroční soupeř a zároveň kamarád Jirka Slavík (jel jak drak – poznámka o minutu pomalejšího magneta) a třetí Michal Malejka z Polska. Souboj to byl o sekundy a jsem moc moc rád, že se loučím se SPACem vítězstvím.
Pořadatelé odvedli dobrou práci a třeba se závod příští rok zopakuje.
Ilustrační foto – ciklista.rajce.idnes.cz