Do vrchu Pusteven aneb poslední závod SPACu

Nikča – V sobotu 19.9. nastal den kdy skončila letošní roztodivná sezóna Slezského poháru amatérských cyklistů. Z kalendáře, který byl uveřejněn na začátku sezóny, nakonec vypadly některé závody z důvodů hygienických, které asi netřeba rozepisovat… I přes všechny komplikace jsme však značnou část závodů odjeli a těšili se vzájemné společnosti a soutěživosti, neb poslední dobou zjišťuji, že na závody chodím právě kvůli (díky) lidem, které tam potkávám.

A tak rok 2020 pozvolna plynul, až jsme došlapali na konec sezóny, který se uskutečnil na domácím „hřišti“ a to na Pustevnách. Závěr to byl opravdu krásný, závod s parametry 5,6 km a převýšením kolem 420 m dal opravdu zabrat.

Start závodu byl ve 14 h, na start jsem dojela na kole a tato cesta posloužila i jako rozjezd pro mé zestárlé tělo, aby pochopilo, co po něm budu ve 14 h chtít…

Vzhledem k rozdílu dvou bodů, které mě v celkovém pořadí dělily od třetího místa, mi bylo od začátku jasné, že dnes to musím hodně podrtit. Od toho se také odvíjela má nervozita, která trvala již od rána.

Při příjezdu proběhla prezentace a poté klasické zdravení a povídání si s ostatními závodníky. Netrvalo dlouho a zaznělo „tři, dva, jedna, START!“. Balík jezdů se dal do pohybu, ovšem někteří měli problém zacvaknout… Naštěstí se vše odehrálo bez pádu a po krátkém kličkování jsem mohla vyrazit dopředu. Za první zatáčkou mrknu na hodinky a na nich tep 189. „Mnoo, tak tohle bude sranda udýchat“ napadne mě. Ovšem nohy jsou v pohodě a rytmicky šlapou pěkně v tempu. Plíce tedy mají smůlu. Pozvolna se dostávám do vyšších nadmořských výšek a plíce stále odmítají spolupracovat, přičemž hodinky ukazují opět nějaké sprosté vysoké číslo. Při pohledu na čas začnu přepočítávat, jestli bych si mohla dneškem vylepšit svůj osobák. Pravděpodobnost je veliká a to mě žene dopředu.

S vypětím všech sil a s plícemi, které zůstaly někde v půlce Knížecí, vyjíždím nahoru na horu s výsledným časem 24 min a 22 vteřinek k tomu. Po vzpamatování a přání, aby se plíce vrátily, je mi jasné při pohledu na čas, že osobáček padnul. Zlepšení o 1 min a 32 vteřin.

Po chladném sjezdu do místa startu čekám na vyhlášení s příjemnou společností, alias Marci a další závodníci. Jelikož nebyla vyvěšena výsledková listina, čekám napnutá jak kšandy. Ke všemu navíc začali vyhlašovat od kategorie A, tudíž ženy až na konec… Nu což… Po vydatné dávce čekání nakonec slyším své jméno, které je vyhlášeno na třetím místě. S radostí se odeberu na bednu.

Tímto jsem tedy zakončila letošní sezónu SPACu. I přes všechny vrtochy byla tato sezóna stejně jako ty předchozí moc pěkná, plná dřiny, sebezapření, ale i úsměvů a pěkných povídání… A hlavně spousta času stráveného venku.

Závěrem bych Vás odvážné, kteří jste dočetli až sem, ráda pozvala na poslední šlápnutí do pedálů, které se uskuteční pod taktovkou našeho týmu a to 4. října v obci Hukvaldy. Těšíme se na Vás!

Výsledky

Fotogalerie

https://jiri70.rajce.idnes.cz/Do_vrchu_Pusteven_2020

https://sk-zafar-frenstat-p-r.rajce.idnes.cz/SPAC_2020_12_Do_vrchu_Pusteven/