Jarda, neděle 4. 12. 2022 – Po (kvantitativně) slabší sobotní účasti na Běhu do vrchu Ráztoka – Pustevny přichází pro tým další vrchařská výzva, která nás tentokrát vede do Malenovic, odkud startuje další etapa Lysacupu. Motivace posádky v našem autě se při cestě tam zdá být dost dole – Jirka a Lojza jsou po náročných akcích a já cítím pozůstatky nachlazení, které jsem si přivezl z minulé etapy. Snad jen Michal nemohl najít důvod, na který by se mohl vymluvit. Nicméně na parkovišti mi Nikol předává motivaci v podobě modrobílého dresu, kvůli kterému si nemůžu dovolit tuto etapu vyšlápnout v rekonvalescenčním tempu a dělat mu tak ostudu. Dres obdržel i Martin, což znamená, že od této etapy už všichni – s výjimkou kapitána, který se chce od zbytku týmu odlišit – budeme nepřehlédnutelní.
„Můžeme? Takže 3, 2, 1, běžíme!” hlásí pár metrů přede mnou Hudy a balík běžců se dává do pohybu. Dalších pár vteřin mi připadá, jako by nás čekalo pár set metrů, ne 6,3 km a převýšení 764 metrů, jak se soupeři kolem derou dopředu, často i za pomocí loktů. První minutu se tedy pořadím propadám, abych ty závodníky další dva kilometry zase předbíhal. Běžím tak, jako by žádné nachlazení nebylo, až se dostanu k Ivančeně. Na hodinkách vidím, že mám za sebou 3 kilometry a cítím, že dneska tohle tempo nevydržím. V hlavě to vzdávám, v úseku, kde všichni kolem běží, přecházím do chůze, a mě předbíhá jedna skupinka za druhou, v jedné z nich i Kristián. Ohlížím se za sebe, kdy už uvidím ostatní členy týmu, většinou jdu, občas na rovinatějších úsecích popoběhnu. Asi o kilometr později mě předbíhá další ze soupeřů, říkám si, že bych mohl zkusit se ho udržet. Překvapivě se mi to daří, navíc po chvíli už zase vidím Kristiána. Pod závěrečnou sjezdovkou se k němu dotáhnu, předbíhám ho, nahoře mám na něj náskok asi 5 metrů. Zbývá posledních asi 50 metrů, ale Kristián vytahuje z rukávu sprint, na který nemám šanci odpovědět. Čekám umístění někde mezi 50. a 60. místem, ale nakonec se v hospodě u Birellu dozvídám, že jsem doběhl 39.
Nejlépe z týmu doběhl – navzdory společenským povinnostem – opět Jirka Kvita (14.), dále do týmového hodnocení přispěl Kristián Škoda (38.) a já (39.). Velký úspěch zaznamenal Lojza Melnar (75.), kterému se konečně podařilo splnit osobní cíl, o který se snažil od začátku tohoto ročníku (doběhl před svým tahounem, což se poprvé těsně podařilo i kapitánovi – poznámka kapitána). Michal Ďurica ukázal, že se zase dostává na vzestupnou trajektorii výkonnosti (83.). Dalšími členy, kteří se zúčastnili, byli: Martin Pivoňka (93.), Honza Knotek (163.), Marta Juríčková (208.) a Nikola Knotek (213.). V týmech jsme skončili 6., v celkovém hodnocení však stále držíme 5. příčku.
Vyhrál Marek Chrascina (SALOMON/SUUNTO). Z první pozice si trasu lehce zkrátil a když se to dozvěděl, sám navrhoval svou diskvalifikaci, ale jury závodu mu místo toho přidělila penalizaci 5 minut, což mu i tak stačilo na zasloužené vítězství.