Nikol – Během víkendu 14. – 15. srpna 2021 se uskutečnil již třicátý ročník dvacetičtyřhodinového závodu v Lichnově. Tento ročník nebyl výjimečný pouze krásnou třicítkou, ale i spojením s akcí, která nese název Kolo pro Adama. V rámci této akce firmy proplácejí najeté kilometry (5kč/km) a výtěžek z akce putuje na nákup speciálních kol pro děti. Více o akci na webu www.koloproadama.cz.
Letošní Lichnov byl pod taktovkou moderátora DJ Stoupa a nechyběl ani stánek s občerstvením od skvělého Oldíka! Tento ročník pro mě letos znamenal mou třetí účast. A jak jinak než v kategorii jednotlivců. Závod odstartoval v sobotu v 11 h od lichnovského kostela a balík ve složení cyklistů, koloběžek, hanbiků a dvou vysokých kol se rozjel na lichnovský okruh. Na první tři kola byly vyhlášeny rychlostní prémie, díky kterým se balík hned po startu roztrhal.
Ovšem rychlostní prémie se mě netýkaly, takže jsem držela rozumné tempo a nenechala se strhnout balíkem. V druhém kole se u mého levého stehna objevila vosa,“těžkej zmrd“ a se slovy: „jdu si pro Tebe ty ku*do“, mě vší silou žahla kousek vedle … 😀 (velice se omlouvám se za použitá slova, cituji pouze specifikaci tohoto hmyzu z jednoho nejmenovaného zdroje). Můj klid se rozplynul, neb mé tělo reaguje na štípance většinou otokem a vzhledem k umístění jsem měla strach, že za chvíli budu drhnout stehnem o sedlo. Slova, která jsem posléze vypouštěla z úst nelze pro jejich závadnost publikovat. Naštěstí přišla rychlá pomoc od našeho Rendy, který poté během pauzy sehnal i led na zchlazení.
Obkroužila jsem ještě několik okruhů, ale horké počasí si vybralo svou daň a po cca 80 km jsem musela z kola dolů. Třeštění hlavy a pocit na zvracení trošku utišil růžový přítel Ibalgin. Jelikož jsem se letos rozhodla, že pojedu „na pohodu“, neb za týden po závodě mě čekají státnice, měla jsem v hlavě, že závod ukončím. Ovšem support od rodičů mě nakopl a já si řekla, že zkusím ještě něco objet… Podle výsledků jsem se pohybovala na třetím místě v naši něžné kategorii a během mojí pauzy jsem na soupeřky ztratila 5 kol. Zchlazená hadicí s vodou jsem sedla na kolo a jela. Podél trati byli i hodní místní „domorodci“, kteří nás kropili vodou a do toho povzbuzovali.
Když to shrnu, do 120 km to byla bída a utrpení… Horko, bolest krční páteře, brnění štípance… Ale po 120 km jakoby v těle něco přepnulo a mně se najednou jelo skvěle! Podařilo se mi zvýšit průměrnou rychlost a navíc jsme vytvořili tříčlennou skupinku, ve které jsme se pravidelně střídali. Díky tomu jsem stáhla svou ztrátu pěti kol a dostala se na druhé místo. Stále jsem se trochu šetřila na noc, neb podle zkušeností z předchozích ročníků jsem mohla právě v noci nejvíce získat.
Noc byla krásná. Konečně nebylo odporné horko. Kroužila jsem další kola s vědomím, že jedna soupeřka šla spát a druhá stále jezdí. Po dohnání ztráty jsme se přibližně od půlnoci začaly prát o první místo, kdy nás dělilo jedno kolo, o které jsem vedla.
I když jsem šla do závodu s tím, že se nebudu přepínat, takový boj o první místo jsem nemohla jenom tak vzdát… Jezdily jsme celou noc a tahaly se o každou minutu. V depu mi má drsnější polovička (Honzula) a taťka hlásili průběžný stav. V křečích jsem lehla na zem, nechala si protřepat nohy, pojedla, sedla na kolo a znovu jela. Podařilo se mi najet na soupeřku další kolo, čili jsem už měla dvě kola k dobru, která jsem chtěla udržet. Kolem 5 h ranní to se mnou vypadalo bledě, celé nohy v křečích, záda ztuhlá, že už jsem se ani nemohla položit na řidítka a jako bonus totálně rozdrbaný žaludek a bolavý spodek… V depu jsem lehla na zem a oznámila Honzulovi, že už to nedám… Honzula, ten prevít, mi však řekl, že soupeřka je také v depu a nejede, což narušilo mé uvažování a rozhodla jsem se to nevzdat, z prvního místa se neodstupuje! Následovalo opět protřepání a namazání ztuhlých nohou a natlačení alespoň trochy jídla do žaludku. Po zhodnocení situace jsme usoudili, že stačí jenom kroužit, v pomalém tempu, tak, aby mě soupeřka stáhla maximálně o kolo.
Nakonec jsem vyjela a i díky panu Stančíkovi, (jenž si neodpustil řvát pokaždé, co mě předjel „Nikolo hákuj!“) který mě dovezl za soupeřku, jsem se jí chytla jako klíště a držela se za ní. Nakonec z toho byly fajn 4 kola, kdy jsme si povídaly a jely vedle sebe.
Celkově jsem udržela náskok jednoho kola a umístila jsem se na prvním místě v kategorii ženy s celkovým počtem 44 kol což se rovná 420 km, během kterých jsem nastoupala 2 971 výškových metrů a v rámci akce Kolo pro Adama přispěla 2 100 Kč.
Moc smekám před svou soupeřkou Barčou, která závod odjela na trekovém kole a vzhledem ke svému věku (16 let) předvedla neskutečný výkon! Takže Baru, jestli tohle čteš, nabídka pro vstup do CK stále platí, neboť co si budeme, já už nejsem nejmladší a nová krev se nám bude velice hodit! 😀
Závěrem chci moc poděkovat všem, kteří mě podporovali během závodu! Jmenovitě Márovi za nové „okování“ mých střevíců, Rendovi za ošetření a výbornou krkovičku! Mamce za přípravu jídla a rozmazání mého bolavého těla, taťkovi za support během celého prvního dne, mé mladší hezčí sestře a jejímu milému za podporu a doručení Ibalginu, kolegům z CK Frenštát, kteří mě povzbuzovali, Evce za povzbuzování a Romanovi za organizaci závodu a za tři kola v háku. A samozřejmě největší díky patří mé drsnější polovičce Honzulovi, neb i když pár dní před závodem prohlásil, že když nebudu opravdu moct a půjde o zdraví, tak mě nebude podporovat… ale stejně mě hecoval i když viděl, že jsem na umření… 😀
Přemýšlela jsem nad důvodem, proč jsem se opět přihlásila na Lichnov a nejlíp to vystihuje věta od Luďka Benady, kterou si s dovolením vypůjčím. „Lichnov 24 h, jednou zkusíš a už musíš!“Za CK Frenštát se účastnili: Marťula Stančík, Pepa Dužík, Tomáš bEŇO Beníček, Krikri Škoda a Roman ŇUŇU Jurečka
Více o závodě na lichnov24.cz