Nikol, sobota 2. 4. až neděle 10. 4. 2022 – Letošní rok jsme konečně po dvouleté pauze vyrazili na cyklistické soustředění. Poslední roky jsme pravidelně jezdili do Štúrova, ale letos náš Krikri (Kristián Škoda) zajistil pobyt na Pálavě, konkrétně v obci Strachotín. Tímto mu chci ještě jednou moc poděkovat za organizaci soustředění.
Na soustředění jsme přijížděli postupně. My s Honzou jsme dorazili v sobotu večer, kdy chlapci už za sebou měli první 109 km dlouhý švih. První večer jsme strávili společně probíráním tras na další dny a dalšími hlubokými tématy.
V neděli ráno nás čekala první vyjížďka, která měla (jak na sviňu) největší převýšení ze všech švihů, které jsme během soustředění s Honzou jeli… Vzhledem k teplotním podmínkám jsme museli do zimního ošacení. První den jsme si připsali 100,06 km a 750 m převýšení. Tato čísla ale neocenila má postarší kolena, která se rozhodla mě pěkně potrápit. První dva dny se nesly v křečích a ve zvýšených dávkách magnesia. Nutno podotknout, že téměř po celou dobu pobytu nás vyloženě sra*, tedy štval vítr.
Druhý den jsme se v deset hodin vydali na další švih a opět v zimních dresech. U mě nechyběly křeče, a tak jsme se od balíku brzy odpojili a jeli si „svoje“. Tuto skupinku, která na mě musela neustále čekat, tvořili Filip, Kopr a Honza. Když zmiňuji pana Kopra (Mirek Kopřiva) ještě jednou moc děkuji za pilulky magnesek! 😀 Ve finále jsme druhý den natočili 100,20 km a 601 m převýšení.
Třetí den byl odpočinkový, neb pro některé kluky už to byl den čtvrtý. V rámci protažení svých ztuhlých dolních končetin jsme si s Filipem dali pohodových 30 km s minimálním převýšením. Filip alespoň touto jízdou zjistil, že má defekt a měl tímto o zábavu na odpoledne postaráno… My s Honzulou jsme se v rámci regenerace vydali do nedalekých Pasohlávek, kde jsme strávili tři hodiny v tamním wellness centru. Zpětně tuto část soustředění hodnotím jako nejlepší… I když večerní degustace místního vína a klábosení nad nejrůznějšími tématy byly také fajn… (Třeba diskuze o hovnech byla velmi zajímavá… 😀 )
Čtvrtý den se děly divy! Regenerace se povedla na výbornou a mě opustily křeče a nohy byly najednou lehké jako pírko! S balíkem jsme ujeli 40 km a poté jsme se s Honzou vydali sólo přes Rakousko, kde měli rozhodně hezčí cesty a ohleduplnější řidiče, než u nás! Samozřejmě nechyběla zastávka na kávu a zákusek, neb i počasí se umoudřilo a sluníčko konečně hřálo. Čtvrtý den jsme natočili 113,06 km s převýšením 736 m a já se mohla pyšnit novými dresoproužky!
Pátý den se začala projevovat únava z předchozích dnů. S balíkem jsme ujeli 70 km, kdy opět vládl nechutný vítr, a poté jsme se vydali po vlastní ose (se zastávkou na kávu a zákusek!). Pátý den jsme natočili 120,21 km a nastoupali 637 výškových metrů.
Šestý den jsme zahájili společným focením u vinařství Sonberk a poté jsme si dali s Honzulou sólo cyklo romantiku, kdy jsme nechtěli jet kopce, ale nějak jsme je jeli … Ovšem díky cestě do jedné z místních „vysokohorských“ vesniček jsme objevili krásnou vinařskou vesnici s ještě krásnějším názvem Nikolčice. V závěru trasy nás pro změnu opět potrápil vichr z hor a po stopnutí Polaru bylo na displeji 61,06 km a 564 m převýšení. V podvečer jsme si sbalili saky paky a vydali se na cestu zpět do reality.
Po dvou letech to byl náročně krásný, pro hlavu odpočinkový týden.
Za CK Frenštát se účastnili: Kristián Škoda, Miroslav Kopřiva, Jan Knotek, Filip Kahánek, Michal Ďurica, Jiří Kvita, Martin Stančík a moje maličkost. Balík CK Frenštát dále doplnili Jaroslav Glogar, Míra Ondřejka, Adam Skopal a Radim Šimeček.
Nejvytrvalejší účastníci najeli za 9 dní více než 1 000 km, nejdelší švih s cílem ve Vídni měřil 217 km.