Marta, sobota 20. 5. 2023 – Malé varování předem, všem čtoucím (vroucím) lidem: pokud jen po výsledcích bažíš, marně se ze startu snažíš. Nečti tu žvástů snůšku, jistě to dá opět fušku! Jestli chceš být v obraze, výsledky najdeš dole v odkaze. Pokud přeci jen zvědět pár řádků prahneš, po článku jistě sáhneš.
Sobota 20. května. Opravdu moc pěkná. Ráno vstanu a přemýšlím, co mám v plánu. Jak to provedu vymýšlím, bolí to myslet, takhle k ránu. Po dlouhé rozvaze, dospěla jsem k úvaze, že kolo je volba dobrá, přestože obloha není modrá. Krátký rukáv, ještě dlouhý, máma na mě oči poulí. Nemám sílu na diskusi, cítím se jak dobrodruzi. Životice ukazují deset stupňů, jedu v rukavicích – v květnu!
Nový Jičín, Žilina, Životice, Mořkov, Veřovice, Bordovice, Lichnov, Frenštát, Trojanovice… Mám dost! Naštěstí nejsem promrzlá na kost. O to se postarala silnice, která vedla konstantně do kopce, ne velice.
Běžet na Velký Javorník nemusí jen přeborník. Já osobně, vybírám si dnes tento závod přednostně. Má pro mě své osobité kouzlo, nostalgie trošku vklouzlo…
V prostoru startu spatřuji známou fajn partu. Kristián s kolem, přijel loukou i polem. Petis věčně dobře naladěn, že nikdo v okolí není rozladěn. Vedle něj Pavel Říha, tomu to běhá, fíha! Ráďa s úsměvem od ucha k uchu, vtípky se nesou k mému uchu. Ještě je tam Adam, ale to už z kola padám. Už tak nějak tuším, že běžet musím, na vybranou není, dostávám číslo bez prodlení. Abych nemusela řadu stát a mohla se s nimi smát. Před startem ke mě ještě Andrej míří, optimismem jen hýří.
U startovní čáry, už jdou na mě máry. Koukám kolem sebe, chlad mě zebe. Všichni se tváří, že začali trénovat již v září. Neponechali nic náhodě, jsou teď v jisté výhodě. Do startu tři minuty, připadám si jako knedlík kynutý. Rozcvička na kole bodla, asi bych si sedla. Kristián se jen směje, možná se mu jen dolní ret nervozitou chvěje. V tom se ozve časomíra, nezbývá nic než víra…
Pět, čtyři, tři, dva, jedna…
Už se běží! Vítězství všem v hlavě leží. Běžkyně přede mnou předvádí krok gazely, na bedně být zachtěly. Běžím, funím, fakt makám! Po dechu lapám! Nohy mě bolí, čekám, kdy mě to skolí. Běžím kopcem vzhůru, myšlenek v hlavě fůru. U závory Michael fandí… „A dost! Konec srandy! Marto makej! Vždyť není nic lepšího přece, než běžet v mlhavé řece. Počasí opravdu pecka, co víc si přát, děcka!“ Snažím se ze sebe něco vydat a ještě trochu přidat. Osm běžců v zorném poli, tenhle výhled celkem bolí. Avšak nutím hlavu k závodu, přemýšlí, kolik zbývá převodů. Běžím, běžím, utíkám, hlavu myšlenkám zamykám. Skupinou se prodírám, suchá místa si vybírám. Přichází mi na mysl, tohle je zas nesmysl. Kerouac on the road, odnáší se mlhy proud. Slunce vydatně pálí, Javorník stále v dáli. Přemýšlím, běžet cenu má-li. Poslední dva kilometry čiré peklo. V hlavě v systému to nejspíš kleklo. Cedule oznamuje posledních čtyři sta metrů. Je to náročnější, než běžet proti větru. Kristián byl té dobroty a běžel mi kousek naproti. Tři sta, dvě stě, sto… Je to čiré zlo! „Vydrž ještě chvíli, už budeš v cíli! Hlavně se neutav, jinak tohle bude Tvůj epitaf…“ A je tu cílová rovina. Rovně vzhůru, zaplašit tu noční můru, to je mi novina. V prostoru cíle, nastává ta očekávaná chvíle. Závodníci stojí, dýchají, v cíli se jen míhají. Všichni očividně rádi, že na trati nestrávili mladí.
Rozhledna proměnila se v maják, na Pustevny stačí Ti dnes kajak. Všude mlhy moře, čekáš jen v lese oře. Kopců nejvyšších jsou vidět vrcholky, podivej se na ty pacholky! U okénka k občerstvení zas tak velká fronta není. Čaj, tatranka a párek, skoro jako dárek. Tradice se dodržovat musí, to se ví a sluší. Honem rychle dožvýkat, dojetím se zajíkat.
Vyhlašují se ženy mladé, starší, nejstarší. Po diplomech se jen zapráší. Po nich kategorie pánů. Vše jde podle plánu. Poháry se rozdaly, majitelům úsměvy přidaly. A jak vlastně dopadlo, tohle kopcovité lesní divadlo? Pavel Cimbálník byl první muž, tak to bude už. Veronika Hanko první žena byla, utekla všem, to je síla!
Z našeho týmu Kristián, zaběhl to jako pán! Běžel honem, kopcem vzhůru, závodníků předběhl fůru. Na vrcholu v čele byl, krásně soutěžil. Celkově sedmý proťal cíl a v kategorii pátý byl. Páté místo, v duši čisto. A pak taky Marta – tu zná celá parta, neskončila poslední, bylo to dokonce místo výherní. Druhá byla, tak se tu tím také pochlubila.
Nezbývá než běžet dolů, podívat se, jak se daří kolu. Vyjet nohy cestou domů, to je nápad, u sta hromů!